Autolycus (kráter)
| Kráter Autolycus | |
|---|---|
 Autolycus | |
| Souřadnice na Měsíci | |
| Selenografická šířka | 30,7° S |
| Selenografická délka | 1,5° V |
  Autolycus Autolycus, Měsíc | |
| Další údaje | |
| Typ kráteru | impaktní kráter |
| Průměr kráteru | 39 km [1] |
| Hloubka | 3,4 km [1] |
| Colongitudo | 358° |
| Eponym | Autolykos z Pitane |
Autolycus je měsíční impaktní kráter nacházející se ve východní části Mare Imbrium (Moře dešťů) blízko nultého poledníku. Severně leží větší kráter Aristillus (průměr 55 km) a západně ještě větší kráter Archimedes (průměr 83 km). Část moře severozápadně od kráteru se nazývá Sinus Lunicus (Záliv Luny). Kráter Autolycus má průměr 39 kilometrů a je hluboký cca 3,4 km.[1] Pojmenován je podle řeckého astronoma a matematika Autolyka z Pitane.[1][2]
Jižně se rozkládá zvrásněný terén a za ním měsíční planina zvaná Palus Putredinis (Bažina hniloby). Východně začíná jižní okraj pohoří Montes Caucasus (Kavkaz) tvořícího předěl mezi Mare Imbrium a Mare Serenitatis (Moře jasu).
Luna 2
[editovat | editovat zdroj]Do oblasti Mare Imbrium poblíž kráteru Autolycus (u jeho západního okraje) dopadla 13. září 1959 sovětská kosmická sonda Luna 2 (první sonda vyrobená člověkem, která dosáhla povrchu Měsíce).[1]
Satelitní krátery
[editovat | editovat zdroj]V okolí kráteru se nachází několik sekundárních kráterů.[2] Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy.
| Autolycus | Sel. šířka | Sel. délka | Průměr |
|---|---|---|---|
| A | 30.9° S | 2.2° V | 4 km |
| K | 31.2° S | 5.4° V | 3 km |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Autolycus na Wikimedia Commons
- LAC 41, mapa 1:1 000 000 (Lambertova projekce)
- Autolycus Archivováno 12. 10. 2010 na Wayback Machine., Moon-wikispace.com (anglicky)
