[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Arje Deri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arje Deri
אריה דרעי
Arje Deri
Arje Deri
vicepremiér v šesté vládě Benjamina Netanjahua
Ve funkci:
29. prosince 2022 – 24. ledna 2023
Předchůdceneobsazeno
Nástupceneobsazeno
31. ministr zdravotnictví Izraele
Ve funkci:
29. prosince 2022 – 24. ledna 2023
PředchůdceNican Horowitz
NástupceJo'av Ben Cur
11. a 30. ministr vnitra Izraele
Ve funkci:
29. prosince 2022 – 24. ledna 2023
PředchůdceAjelet Šakedová
NástupceMicha'el Malchi'eli
Ve funkci:
11. ledna 2016 – 13. června 2021
PředchůdceBenjamin Netanjahu
NástupceAjelet Šakedová
Ve funkci:
7. června 1993 – 14. září 1993
PředchůdceJicchak Rabin
NástupceJicchak Rabin
Ve funkci:
22. prosince 1988 – 11. května 1993
PředchůdceJicchak Šamir
NástupceJicchak Rabin
4. ministr rozvoje periferie, Negevu a Galileje
Ve funkci:
14. května 2015 – 13. června 2021
PředchůdceSilvan Šalom
NástupceOded Forer
28. ministr ekonomiky
Ve funkci:
14. května 2015 – 3. listopadu 2015
PředchůdceNaftali Bennett
NástupceBenjamin Netanjahu
Stranická příslušnost
ČlenstvíŠas

Narození17. února 1959 (65 let)
Meknes, Maroko
Kneset13., 14., 19., 20., 21., 22., 23.
PříbuzníYehuda Deri (sourozenec)
SídloHar Nof
Alma materHebron Yeshiva
Porat Josef
Profesepolitik
Náboženstvíjudaismus
CommonsAryeh Deri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arje Deri (hebrejsky אריה דרעי‎, * 17. února 1959 Meknes, Maroko) je izraelský politik, poslanec a člen vedení ortodoxní sefardské strany Šas. Byl ministrem ekonomiky (2015), ministrem rozvoje periferie, Negevu a Galileje (2015–2021), opakovaně ministrem vnitra (1988–1993, 2016–2021 a 2022–2023) a ministrem zdravotnictví (2022–2023).

V letech 1988 až 1993 zastával funkci izraelského ministra vnitra a během působení v tomto úřadě byl usvědčen z převzetí úplatku ve výši 155 tisíc dolarů. Následně byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody a jeho místo ve vedení strany Šas převzal Eli Jišaj.[1] Na základě dobrého chování byl z věznice Ma'asijahu propuštěn po 22 měsících.[2]

V listopadu 2012 se vrátil do vedení strany, a to v triumvirátu s Elim Jišajem a Ari'elem Atiasem, což bylo kritizováno v tisku. V lednu následujícího roku byl v předčasných parlamentních volbách zvolen poslancem Knesetu. V témže roce se stal jediným předsedou strany Šas. Po smrti duchovního vůdce strany Ovadji Josefa se dostával do stále častějších sporů se svým stranickým kolegou Jišajem, které vyvrcholily koncem roku 2014. Jišaj nakonec Šas opustil a založil vlastní stranu ha-Am itanu. O několik dnů později unikla soukromá nahrávka z roku 2008, na níž Ovadja Josef označil Deriho za zloděje a špatného člověka. Podle Josefovy rodiny ji zveřejnil Jišaj v rámci svého boje s Derim, ten ale toto nařčení odmítl. Deri v reakci na nahrávku ještě téhož dne dopisem Radě velkých učenců Tóry rezignoval na svůj post předsedy strany, avšak Rada rezignaci nepřijala. O den později rezignoval na svůj poslanecký mandát.[3][4]

Mandát poslance za Šas obhájil jako lídr kandidátky ve volbách v roce 2015,[5] a v opakovaných předčasných volbách v roce 2019 a 2020. Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra rozvoje periferie, Negevu a Galileje.[6].

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aryeh Deri na anglické Wikipedii.

  1. SONTAG, Deborah. In a Divided Israel, Thousands Rally for the Ex-Shas Party Leader as He Goes to Jail [online]. The New York Times, 2000-09-04 [cit. 2010-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Former Shas leader to leave prison [online]. BBC, 2002-07-11 [cit. 2010-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Shas chairman Deri quits, but spiritual leadership rejects resignation [online]. Ynetnews, 2014-12-29 [cit. 2015-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HOFFMAN, Gil. Deri quits Knesset as his Shas party crumbles [online]. The Jerusalem Post, 2014-12-30 [cit. 2015-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SHARON, Itamar. Who’s who in Netanyahu’s 2015 government [online]. The Times of Israel, 2015-05-15 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]