Alexej Nikolajevič

Alexej Nikolajevič
Jeho Imperátorská Výsost Cesarevič ruský, velkokníže finský, princ polský, etc...
Cesarevič Alexej jako desátník ruské carské armády, 1916
Úplné jméno	Alexej Nikolajevič Romanov
Křest	3. září 1904
Narození	12. srpna 1904 Petrodvorec, Ruské impérium
Úmrtí	17. července 1918 (ve věku 13 let) Jekatěrinburg, RSFSR
Pohřben	Chrám svatého Petra a Pavla, Petrohrad, Ruská federace
Rod	Holstein-Gottorp-Romanov
Otec	Mikuláš II.
Matka	Alexandra Fjodorovna
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Alexej Nikolajevič, cesarevič ruský (rusky Цесаревич Алексей Николаевич Poмaнoв – Cesarevič Aleksej Nikolajevič Romanov; plný titul: Následník trůnu, cesarevič a velkokníže, rusky Наследник-Цесаревич и Великий Князь – Naslědnik-Cesarjevič i Velikij Kňaz; 30. července^jul./ 12. srpna 1904^greg., Petrodvorec – 17. července 1918, Jekatěrinburg) z dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov byl cesarevič, následník trůnu, Ruského impéria, nejmladší potomek a jediný syn cara Mikuláše II. a jeho ženy Alexandry Fjodorovny.

Alexej se narodil 12. srpna 1904 (30. července podle juliánského kalendáře) v Petrodvorci. Jeho narození bylo oznámeno třemi sty výstřely z děl Petropavlovské pevnosti. Byl nejmladším z pěti dětí carského páru a jediný chlapec. Jeho staršími sestrami byly velkokněžny Olga, Taťána, Marie a Anastázie. Jako chlapec se podle platného následnického práva stal automaticky následníkem trůnu.

Alexej byl pokřtěn 3. září 1904 v kapli petrodvoreckého paláce. Jeho hlavními kmotry byli jeho babička z otcovy strany a jeho prastrýc, velkokníže Alexej Alexandrovič. Mezi dalšími kmotry byli jeho nejstarší sestra Olga, jeho praděd, král Kristián IX., dále britský král Eduard VII., Jiří, Princ z Walesu a německý císař Vilém II. Jelikož v té době bylo Rusko ve válce s Japonskem, všichni vojáci a důstojníci Ruské armády a námořnictva byli jmenováni čestnými kmotry.^[1] Podle slov Mikuláše II. carský pár vybral jméno Alexej jednak proto, aby byla přerušena tradice dávat nejstarším synům jméno Alexandr nebo Mikuláš, ale především k poctě cara, kterého si Mikuláš II. nejvíce vážil, Alexeje I. Michajloviče. Rád se oblékal jako námořník Ruského námořnictva. Svými blízkými byl nazýván Aljoša (Алёша) nebo Ljoška (Лёшка).

Bezprostředně po narození vypadal Alexej jako zdravý, silný chlapec. Záhy však, již v průběhu podzimu, se u dvouměsíčního chlapečka objevilo silné krvácení z pupíku a byla diagnostikována hemofilie, porucha srážlivosti krve, kterou zdědil po matce (nositelkami genu byly některé dcery a vnučky britské královny Viktorie). Fakt, že carevičova těžká choroba má původ v dědičné zátěži na její straně, vyvolal u carevny těžké deprese. Ve snaze vyléčit či zmírnit carevičovu chorobu přijala na dvůr mystika Grigorije Rasputina. Těžkou krizi prodělal chlapec v roce 1912, když se při pádu z loďky silně uhodil do boku; vzniklý hematom se dlouho nevstřebával a dítě bylo na pokraji smrti. Kvůli své nemoci nemohl mít kolo, které si přál, ale měl tříkolku.

Po revoluci v únoru roku 1917 byl car Mikuláš II. donucen 2. března zříci se trůnu a to nejen za sebe, ale i za své děti. Rozhodnutí předcházela konzultace s lékaři, kteří mu sdělili, že s hemofilií je sice možno žít dlouhý život, ten však závisí na jakékoli nešťastné náhodě. Mikulášovým následníkem se stal jeho mladší bratr, velkokníže Michail Alexandrovič.

V srpnu 1917 byla celá carská rodina odvezena do sibiřského města Tobolska, kde prožila celkem klidné období. V dubnu roku 1918 však byla převezena do Jekatěrinburgu, kde byly podmínky podstatně přísnější. Zde se stala Alexejovi nehoda – údajně upadl se schodů tak nešťastně, že v důsledku úrazu nemohl chodit.

Chtěli jeho rodinu i s Alexejem poslat k velkolepému soudu, ale v důsledku dalšího vývoje revoluce byla celá carská rodina včetně Alexeje v noci ze 16. na 17. července 1918 v Jekatěrinburgu zastřelena. Vrahem Alexeje byl Jakov Jurovskij, velitel popravčí čety, který ještě před tím zastřelil Alexejova otce a poté jeho sestru Taťánu.

V roce 2008 potvrdil genealogický test DNA, provedený experty z USA, že ostatky, nalezené v srpnu roku 2007 poblíž Jekatěrinburgu a předběžně identifikované jako ostatky careviče Alexeje a jeho sestry Marie, náleží skutečně těmto carským dětem.

V roce 2000 byl také společně s nimi pravoslavnou církví kanonizován jako „strastotěrpěc“.

• Greg King and Penny Wilson, The Fate of the Romanovs, John Wiley and Sons, 2003, ISBN 0-471-20768-3
• Robert K. Massie, Nicholas and Alexandra, 1967.
• Robert K. Massie, The Romanovs: The Final Chapter, Random House, 1995, ISBN 0-394-58048-6
• Andrei Maylunas and Sergei Mironenko, A Lifelong Passion: Nicholas and Alexandra: Their Own Story, Doubleday, 1997, ISBN 0-385-48673-1
• Edvard Radzinsky, The Rasputin File, Doubleday, 2000, ISBN 0-385-48909-9
• Demetrios Serfes, A Miracle Through the Prayers of Car Nicholas II and Carevič Alexis Archivováno 6. 2. 2007 na Wayback Machine.
• Maxim Shevchenko, The Glorification of the Royal Family, a 2000 article in the Nezavisimaya Gazeta
• Charlotte Zeepvat, The Camera and the Cars: A Romanov Family Album, Sutton Publishing, 2004, ISBN 0-7509-3049-7
• SOKOLOV, Nikolaj Aleksejevič. Zavraždění carské rodiny. Překlad Jan Konstantin Kessler. Praha: Josef Šrámek, 1926. 298 s. Dostupné online. 

• Svatořečení Romanovců

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexej Nikolajevič Ruský na Wikimedia Commons
• Memoriál Romanovců
• Příběh Alexejova života vyprávěný v první osobě
• FrozenTears.org Mediální knihovna o poslední carské rodině.
• The Search Foundation, organizace zabývající se pátráním po zbylých dvou „pohřešovaných“ Romanovských dětech.
• Carevič Alexej Španělské stránky o životě Careviče Alexeje.