Alexandr Kajdanovskij

Alexandr Kajdanovskij
Rodné jméno	Alexandr Leonidovič Kajdanovskij Александр Л. Кайдановский
Narození	23. července 1946 Rostov na Donu, Sovětský svaz
Úmrtí	3. prosince 1995 (ve věku 49 let) Moskva, Rusko
Místo pohřbení	Kuncevský hřbitov
Alma mater	Divadelní ústav Borise Ščukina (do 1969) Vyšší kurzy pro scenáristy a režiséry (do 1984) Umělecká divadelní škola v Moskevském uměleckém divadle
Aktivní roky	1967–1995
Choť	Irina Byčkovová Jevgenija Simonovová Natalija Sudakovová Ina Pivarsová
Významné role	Stalker / Stalker
Umělecké ceny
1992 – zasloužilý umělec Ruské federace[1]
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Kajdanovskij (rusky Алекса́ндр Леони́дович Кайдано́вский, Alexandr Leonidovič Kajdanovskij; 23. července 1946 Rostov na Donu – 3. prosince 1995 Moskva) byl sovětský, respektive ruský herec, scenárista a režisér. Výrazné role ztvárnil ve filmech Svůj mezi cizími (1974), Osobní stráž (1979) a Stalker (1979).

Před počátkem herecké kariéry navštěvoval průmyslové učiliště, kde se vyučil svářečem. Namísto dělnické profese však v roce 1965 začal studovat herectví na Rostovské divadelní škole a následně také na Ščukinově Institutu v Moskvě. Ve filmu debutoval před absolutoriem v roce 1967, když si zahrál vedlejší roli „někoho“ ve snímku Таинственная стена (Záhadná zeď). Po dostudování roku 1969 začal působit jako divadelní herec a současně také účinkoval ve filmu. V letech 1969–1971 byl členem Státního akademického divadla Jevgenije Vachtangova a poté přešel do Moskevského uměleckého akademického divadla (MCHAT).

V roce 1985 režíroval snímek podle vlastního scénáře Простая смерть (Jednoduchá smrt) na základě předlohy Tolstého románu Smrt Ivana Iljiče, který byl promítán na Filmovém festivalu v Cannes 1987.^[2] V roce 1994 se stal na canneském festivalu členem mezinárodní poroty.

Během života se čtyřikrát oženil. První manželství s Irinou Anatoljevnou Byčkovovou (Ирина Анатольевна Бычкова) trvalo v letech 1966–1975. Ze vztahu se narodila dcera Darja. Podruhé se oženil v roce 1975 s herečkou Jevgenijí Simonovovou (Евгения Симонова), s níž měl dceru Zoju. K rozvodu došlo po pěti letech. Třetí ženou se stala Natalija Sudakovová (Наталия Судакова), která přivedla na svět syna Andreje a poslední čtvrtou manželkou byla v roce 1995 herečka Ina Pivarsová (Инна Пиварс).

Zemřel 3. prosince 1995 na třetí infarkt myokardu v moskevském bytě.

• 1995 – Свадебный марш (povídka z almanachu Прибытие поезда)
• 1994 – Čarostřelec
• 1994 – Исповедь незнакомцу
• 1993 – El Aliento del diablo
• 1992 – Listopad
• 1988 – Новые приключения янки при дворе короля Артура (Lancelot)
• 1987 – Deset malých černoušků
• 1987 – Хареба и Гоги (kněz Olševskij)
• 1982 – Извините, пожалуйста
• 1980 – Рассказ неизвестного человека (Vladimir)
• 1979 – Osobní stráž
• 1979 – Stalker (Stalker)
• 1979 – Zkouška pilota Pirxe
• 1978 – I když nejsem vinen
• 1976 – Zlatonosná řeka
• 1975 – Бриллианты для диктатуры пролетариата (Voroncov)
• 1975 – Мой дом – театр
• 1975 – Nejdražší zlato světa
• 1975 – Ztracená expedice (televizní film)
• 1974 – Svůj mezi cizími
• 1972 – Hráč
• 1972 – Четвёртый (Druhý)
• 1971 – Красная площадь (voják)
• 1967 – Anna Kareninová

• Kajdanovskij, A.: V pamětech a fotografiích (В воспоминаних и фотографиях). Moskva : Iskutstvo. 2002. ISBN 5-85200-141-4.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alexander Kaidanovsky na anglické Wikipedii a Кайдановский, Александр Леонидович na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Kajdanovskij na Wikimedia Commons
• (česky) Alexandr Kajdanovskij v Česko-Slovenské filmové databázi
• Alexandr Kajdanovskij v Internet Movie Database (anglicky)