Adolf Kubeš

Adolf Kubeš
Adolf Kubeš
Narození	31. ledna 1845 Třebíč Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. června 1908 (ve věku 63 let) Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	starý hřbitov v Třebíči
Povolání	učitel, historik, filolog, pedagog a spisovatel
Ocenění	Čestné občanství města Třebíče (1875)
Příbuzní	Jan František Kubeš[1] a Ferdinand Kubeš (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Kubeš (31. ledna 1845 Třebíč^[2] – 16. června 1908 Brno^[3]) byl český středoškolský profesor, historik a filolog.

Adolf Kubeš byl mladším bratrem Jana Františka Kubeše (1842–1925), třebíčského nakladatele a knihkupce, pozdějšího starosty města. Třetím z bratrů byl Ferdinand Kubeš (1849–1935), zakladatel třebíčské firmy ZON (1879).

Byl středoškolský pedagog. Stal se ředitelem reálky v Brně a působil jako člen školní rady. V roce 1902 se stal čestným občanem města Třebíče.

Zemřel roku 1908 a byl pohřben v rodinné hrobce na Starém hřbitově v Třebíči.

• Dějepis města Třebíče (1874) – pojednává o historii města od nejstarších dob spadajících k založení benediktinského kláštera až do zkázy města v roce 1468 (svazek 1 – dostupný online)

Tiskem vyšly i separáty Kubešových obsáhlejších článků z Časopisu Matice moravské:

• Literátský sbor třebický se zvláštním zřetelem k vývoji a významu literátských sborů vůbec (1882);
• Manové bývalého benediktinského kláštera Třebíckého (1902); Dostupné online.
• Třebíč mužského nebo ženského rodu? (1904).

Z pedagogické tvorby lze uvést:

• Německá knihovna pro českou studující mládež. sv. 4, Drei Expeditionen in ferne Länder (1900);
• Skloňování podstatných jmen obecných v jazyku německém, se zvláštním zřetelem k jménům cizojazyčným : přídavek ke všem mluvnicím jazyka německého a k našim slovníkům německo-českým (1881).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Kubeš na Wikimedia Commons
• Autor Adolf Kubeš ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Kubeš
• Adolf Kubeš v Encyklopedii dějin města Brna