Adelaide Hanscomová Leesonová

Adelaide Hanscomová Leesonová
Narození	25. listopadu 1875 Coos Bay
Úmrtí	19. listopadu 1931 (ve věku 55 let) Pasadena
Povolání	fotografka a malířka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adelaide Hanscomová Leesonová (nepřechýleně Hanscom Leeson; 25. listopadu 1875 Empire City (nyní Coos Bay) Oregon – 19. listopadu 1931) byla americká umělkyně a fotografka aktivní na počátku 20. století, která jako jedna z prvních využívala fotografie k ilustracím literárních děl. Je známá především svými portrétními fotografiemi a ilustracemi knih Čtyřverší Omara Chajjáma a Portugalské sonety E. B. Browningové. Společně s fotografkami Emily Pitchfordovovou a Laurou Adams Armerovou se řadí mezi piktorialistky.^[1]

Adelaide Marquand Hanscomová se narodila v Empire City (nyní Coos Bay, Oregon) v roce 1875, jako čtvrtá ze šesti dětí narozených otci Meldonu LeRoyovi (1869-1919) a matce Louise Hyde Hanscomové (1845-1923). Byla jednou z dvojčat, ale druhé dítě zemřelo ještě před narozením.^[2]

Když jí bylo šest, její rodina se vrátila do jejich předchozího domova v Berkeley v Kalifornii, aby tam děti získaly lepší vzdělání. Jejich otec absolvoval Harvard, byl vzdělaným obchodníkem, který se později stal auditorem města Berkeley.^[3]

Hanscomová se začala věnovat umění během svého mládí, později studovala umění a design na University of California a na Ústavu umění Mark Hopkinse (Mark Hopkins Institute of Art).^[4] Jejími spolužačkami v ústavu byly fotografky Emily Pitchfordová a Laura Adams Armerová, které v té době založily své vlastní fotostudio a Hanscomová během spolupráce s nimi rozšířila to, co se dozvěděla o fotografování ve škole.^[2] Byla také známá tím, že navštěvovala fotografku Anne Brigmanovou, která jí pravděpodobně naučila některé své techniky tisku.^[5]

V roce 1902 založila obchodní studio v San Francisku s kolegou fotografem Blanchem Cummingsem a již brzy poté začali přijímat provize za portréty a komerční práce. Na Třetím fotografickém salonu v San Franciscu v roce 1903 vystavovala Hanscomová pět tisků, včetně vysoce uznávané studie s názvem Matka a dítě. Jeden kritik, poté co zhlédl její díla na výstavě, o autorce řekl, že má "zajištěné své místo mezi předními piktorialisty na pobřeží Tichého oceánu".^[6] Tato výstava byla pro Hanscomovou důležitá, jelikož její díla poprvé viděli Alfred Stieglitz, Edward Steichen a Gertrude Käsebierová, což byli čelní představitelé piktorialistického hnutí v New Yorku. V důsledku svého nedávného uznání, byla po jejím umění vysoká poptávka. Byla tak úspěšná, že když se jí novinář zeptal, zda se cítí dostatečně finančně odměňována, odpověděla „štědře“.^[7]

Na konci roku 1903 začala pracovat na sérii fotografií pro ilustraci výběru klasických čtyřverší (persky rubajját/Robáijját) perského básníka Omara Chajjáma. Pojem ilustrované literární práce s výtvarným uměním fotografie byl v té době nový a Čtyřverší byla jednou z prvních amerických knih v tomto žánru.^[8]

Požádala některé známé kalifornské literární osobnosti, včetně Joaquina Millera, George Sterlinga a George Whartona Jamese, aby pro její projekt stáli modelem.^[9]

Viděla projekt jako skloubení klasické literární publikace a metaforu tehdejší doby. V novinovém rozhovoru řekla, že se rozhodla pro ilustrování Čtyřverší, protože to představovalo "výraz boje lidské duše za pravdu a proti úzkoprsému vlivu dogmatického náboženství té doby."^[10]

V roce 1905 publikovala první vydání Čtyřveší, které se stalo národní senzací. Noviny jejího rodného města o ní psali jako o ...dívce z Berkeley, jejíž 'Omarovské' fotografie vylekají literární kritiky.^[11] Vzhledem k vysoké poptávce následovalo několik dalších vydání, včetně svazku s plnobarevnými stránkami z roku 1914. Dnes je tato práce uznávána pro svou svěží krásu a také kvůli tomu, že jako jedna z prvních publikací v Americe znázorňovala na fotografiích nahotu mužů.^[3]

Její úspěch však přerušilo sanfranciské zemětřesení v roce 1906 a oheň. Fotografické studio bylo zcela zničeno i se všemi negativy pro Čtyřverší. Malý počet výtisků přežil v bezpečí, ale jediné fotografie z tohoto projektu jsou pouze v knihách samotných.^[2] Musela začít podnikat od začátku a vést nový život. Jelikož v oblasti, kde doposud žila a pracovala byla nyní většinou neobyvatelná, sbalila si své věci a odstěhovala se do Seattlu. Tam brzy vybudovala nové studio spolu s fotografkou Gertrude Wilsonovou a dalších pět let dělala komerční portréty pro významné rodiny v této oblasti. Její fotografie byly často otiskovány na stránkách novin Seattlu.^[12]

Ve stejném roce Alfred Stieglitz přijal Hanscomovou za členku jeho sdružení Fotosecese. Není známo, jak se o její práci dozvěděl, ani neexistuje žádný záznam ze dvou jejich setkáních. Nicméně - od prosince 1906 do začátku roku 1907 - Stieglitz vystavil dvě její díla na členské výstavě v galerii 291 v New Yorku.^[2]

Hanscomové práce ani tvořivost po přesunu do jiného města netrpěla. Okamžitě začala pracovat na novém projektu, na ilustraci Portugalských sonetů (Sonnets from the Portuguese) Elizabethy Barrettové-Browningové. Práce na projektu byly několikrát přerušeny a trvalo mnoho let, než byl dokončen.

V roce 1911 se přestěhovali do Danville v Kalifornii, kde její manžel pracoval v zemědělství. Ona si opět zřídila temnou komoru a brzy pokračovala ve své práci. V roce 1912 se jim narodila dcera Catherine. Hanscomová pečovala o své dvě děti, fotografovala a občas sama vedla rodinnou farmu. V roce 1914 se rodina přestěhovala do Kelloggu v Idaho, kde její muž Gerald opět pracoval na projektu těžby. Adelaide se s dětmi vrátila do Danville, kde zůstali do konce roku a Gerald zůstal v Kelloggu většinu roku 1915.

V roce 1916 mohla konečně vyjít kniha Portugalské sonety.^[13] První vydání obsahovalo dvacet fotogravur a brzo poté následovaly další dvě vydání díky velké popularitě díla.

Brzy poté využívala své děti jako modely pro ilustrace říkadel a básní, ale kvůli nepředvídaným událostem nikdy nebyl nikdy tento projekt dokončen.^[14]

Ve stejném roce její manžel Gerald narukoval do kanadské armády, aby bojoval v první světové válce a odešel do Evropy. Během několika týdnů byl však zabit v akci. Kombinace této ztráty včetně smrti jejího otce o tři roky později způsobil její pád do hluboké deprese. Začala se někdy chovat iracionálně a byla několikrát hospitalizována v ústavu pro mentálně postižené.^[3] Nikdy již nepokračovala ve svých fotografických dílech, a jak jeden spisovatel poznamenal, „zbývajících šestnáct let jejího života se zdály být bezradnou sérií putování s jejími dětmi v závěsu“.^[2] Přestěhovala se krátce do Anglie, aby byla v blízkosti svého mrtvého manžela, ale nakonec se vrátila do Kalifornie a žila se svou dcerou.

V listopadu 1931 tragicky zahynula při dopravní nehodě na ulici. Její umění bylo mnoho let zapomenuto, ale od roku 2008 jsou její práce opět uznávány pro svou kreativitu, krásu a půvab.

• 
  Portugalské sonety, 1916
• 
  Fotografie, portrét George Sterlinga pro knihu Rubaiyat Omara Khayyam, 1905
• 
  Ruby kindles in the vine, Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Myself when young did frequentDoctor and saint, Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Potter thumping his wet Clay, Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Lured with hope of some Diviner Drink, Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Helpless Pieces of the Game he plays, Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Did the Hand then of the Potter shake, Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Earth could not answer nor the Seas that mourn, Rubaiyat Omara Khayyam
• 
  Emily Pitchfordová: Adelaide Hanscomová Leesonová, 1900

• Seznam amerických fotografek
• Fotografie ve Spojených státech amerických
• Ženy ve fotografii

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adelaide Hanscomová Leesonová na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.