[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Abomey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Abomey
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+01:00
StátBeninBenin Benin
departmentZou
Abomey
Abomey
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha142 km²
Počet obyvatel67 885 (2013)
Hustota zalidnění478,1 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokalitykrálovské paláce v Abomey
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, iv
Odkaz323 (anglicky)
Zařazení1985 (9. zasedání)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abomey je město v africkém Beninu, bývalé hlavní město Dahomejského království. Nachází v jižní části státu a je správním střediskem departementu Zou. Od poloviny 17. do konce 19. století zde Fonové vystavěli královské paláce, které jsou od roku 1985 na seznamu světového dědictví UNESCO. Mezi lety 1985–2007 paláce byly i na seznamu světového dědictví v ohrožení.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Podle beninské legendy se na místě dnešního města Abomey usadili kováři z rodu Huntondži na příkaz krále Aha, který žil v polovině 17. století. V obavách před sousedy, s nimiž vedl neustálé války, nařídil král Aho postavit kolem nově založené osady opevnění. Osadě za opevněním se začalo říkat agbo-me, což znamená místo uvnitř pevnostních stěn. Zkomolením vznikl současný název Abomey.[1]

Královské paláce

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Královské paláce v Abomey.

Zdejší královské paláce vznikaly v období mezi roky 1625 a 1900, během které se ve vládě nad královstvím Dahomej vystřídalo 12 králů. Všichni, pouze s výjimkou krále Akaba, vystavěli své paláce v tomto areálu. Komplex hliněných paláců je ohraničen soustavou zdí a dále členěn na několik nádvoří. Polychromanované reliéfy, které zdobí některé z budov, zachycují výjevy z historie Fonů.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. BARATOV, Nikolaj. Hádanka krále Gheza. Překlad Petr Kaška. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1985. 170 s. (Čtení o...). S. 47. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]