Aarhuská úmluva

Aarhuská úmluva
Data
Podepsáno	19980628a28. června 1998
Místo podepsání	Aarhus, Dánsko
V platnosti od	20011030a30. října 2001[1]
Strany
Vyjednavači	47[1]
Signatáři	39[1]
Obsah
Depozitář	Generální tajemník OSN
Web	unece.org/environmental-policy-1/public-participation

Aarhuská úmluva je obecný termín pro Úmluvu Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Propojuje v sobě práva životního prostředí s lidskými právy. Je nejdůležitějším právně závazným mezinárodním dokumentem, který na účast veřejnosti nahlíží komplexně a považuje ji za nezbytnou v souvislosti s ochranou životního prostředí. Na důležitosti nabývá i tím, že zahrnuje související právo na informace a zabývá se právní ochranou.^[2]

Úmluva byla sjednána jako výsledek čtvrté konference ministrů životního prostředí regionu Evropské hospodářské komise OSN „Životní prostředí pro Evropu“ v Aarhusu (Dánsko) 25. června 1998. Úmluvu tehdy podepsalo 35 zemí Evropy a Střední Asie. V platnost úmluva vstoupila 30. října 2001, kdy ji ratifikovalo 16 zemí.^[2] Úmluva byla ratifikována 47 stranami včetně Evropské unie.^[3]

Česká republika Aarhuskou úmluvu podepsala 25. června 1998. Úmluvu podepsal Martin Bursík. K ratifikaci došlo o šest let později, 6. července 2004, kdy byla úmluva přijata Parlamentem a podepsána prezidentem ČR. V platnost pro Českou republiku Aarhuská úmluva vstoupila 4. října 2004.^[2]

Smlouva zavazuje státy, nikoliv jednotlivce. Úmluva má přednost před vnitrostátním právem, a tak je nutné vykládat české právo v souladu s požadavky Aarhuské úmluvy.^[2]

Pro Českou republiku z právního hlediska Aarhuská úmluva znamená dvojí vázanost a dvojí kontrolu dodržování. Důvodem je to, že 17. 2. 2005 ratifikovala Evropská unie Aarhuskou úmluvu jako celek. Z toho pro Českou republiku vyplývá, že úmluva je součástí jak mezinárodního práva, tak komunitárního práva.^[4]

Podpis pod Aarhuskou úmluvu zavazuje členské státy k tomu, aby zajistily informace o stavu životního prostředí a jeho dopadech na lidské zdraví pro každého.^[5] Rozhodování veřejnosti je závislé na informacích. Úplnost, přesnost a aktuálnost informací je důležitá pro efektivní účast veřejnosti, proto je obsahem prvního pilíře přístup k informacím.

Přístup k informacím je dvojího druhu:

1. aktivní – aktivní činnost orgánů; aktivní přístup znamená, že veřejnost má právo získávat informace tak, že veřejná správa je povinna shromažďovat a šířit informace sama od sebe a lidé se jich tím pádem nemusí dožadovat (např. zprávy o stavu životního prostředí)
2. pasivní – na základě žádosti; pasivní přístup je založen na požadování informací od orgánů veřejné zprávy a povinností orgánů veřejné správy na tyto požadavky odpovídat a informace poskytovat^[6]

Účinnost pilíře je závislá na přístupu k informacím. Tento pilíř má tři části:

1. veřejnost může být ovlivněna rozhodováním o specifické činnosti nebo na rozhodování může mít nějaký jiný zájem. Jde o zapojení veřejnosti do rozhodování o konkrétních činnostech nebo záměrech, které mohou mít významný dopad na životní prostředí, například stavba velkých budov
2. účast veřejnosti při tvorbě plánů a politik týkajících se životního prostředí, například územní plánování
3. účast veřejnosti na přípravě zákonů, pravidel a právně závazných norem souvisejících s životním prostředím^[6]

Oproti právu na informace pracuje tento pilíř s pojmem dotčená veřejnost. Některá práva zapojování má pouze dotčená veřejnost. Je to hlavně dotčená veřejnost, kdo má mít zaručené právo účasti při rozhodování. Účast dotčené veřejností má mít vliv na vyšší transparentnost vedených řízení, zajistit veřejnou kontrolu a zvýšit kvalitu přijímaných rozhodnutí.^[5]

Tento pilíř poskytuje veřejnosti mechanismus k přímému prosazování práva životního prostředí. Pomáhá prosazovat oba předchozí pilíře.^[6] Slouží k tomu, aby zajistil vynutitelnost standardů Aarhuské úmluvy, ale také vynutitelnost dalších předpisů dané země souvisejících s životním prostředím.

V praxi to znamená, že veřejnost má možnost požadovat přezkoumání potenciálního porušování svých práv u soudu nebo jiného nezávislého orgánu, který je zřízen státem – například, aby byly zpřístupněny informace, které byly státní správou zamítnuty.^[2]

• Dílo Aarhuská úmluva ve Wikizdrojích
• (česky) česká stránka o Aarhuské úmluvě organizace Zelený kruh
• (česky) Aarhuská úmluva na stránkách Enviwiki
• (anglicky) Oficiální stránka Aarhuské úmluvy
• (česky) Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) na stránce MŽP ČR

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.