Anna Steimarová
Anna Steimarová | |
---|---|
Anna Steimarová (před r. 1927) | |
Rodné jméno | Anna Budilová |
Narození | 7. července 1889 Plzeň Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 15. března 1962 (ve věku 72 let) Liberec Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Choť | Jiří Steimar |
Děti | dcera Jiřina Steimarová syn Miloš Steimar |
Rodiče | otec Vendelín Budil |
Příbuzní | Jiří Kodet vnuk Evelyna Steimarová vnučka Barbora Kodetová pravnučka Anna Polívkovápravnučka Vendula Prager-Rytířová pravnučka |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anna Steimarová, rozená Anna Budilová, křtěná Anna Marie (7. července 1889 Plzeň[1] – 15. března 1962 Liberec) byla česká divadelní, operetní a filmová herečka, dcera významného plzeňského herce a divadelního ředitele Vendelína Budila. Byla první manželkou herce Jiřího Steimara a matkou herečky Jiřiny Steimarové.
Život
[editovat | editovat zdroj]Dne 10. července 1915 se provdala za herce Jiřího Steimara.[2] Za 1. světové války, kdy se jim narodila v roce 1916 dcera Jiřina, žili v pražském Podskalí. Šest let po Jiřině se jim narodil syn Miloš (1922–1949), který byl také nadějným hercem, hrál v Brně, ale v mladém věku se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým.
Později si Steimarova rodina koupila dřevěnou chalupu v Černošicích s půlkou ostrova na Berounce, kde pak mnoho let žila. Podnikavý herec Steimar později chalupu přebudoval v moderní penzión, o který se staral jako hoteliér, rád však hostům také uvařil. Steimarovi v Černošicích pěstovali holuby, psy a slepice. Místním občanům pomáhali s ochotnickým divadlem a sami v něm vystupovali. Jiří Steimar však organizoval i divadlo doma a zapojoval do něho celou rodinu i personál. Sjížděli se sem významní hosté – Olga Scheinpflugová, Xena Longenová, Saša Rašilov, Marie Hübnerová, Jan Masaryk, Jan Kubelík a Rudolf Friml.
Brzy po rozvodu se Steimarová pokusila založit vlastní divadlo, ale v podnikání se jí příliš nevedlo. Nějaký čas žila ještě v Černošicích s bývalým manželem a jeho novou ženou Žofií, poté se odstěhovala do Prahy. Řadu let byl jejím přítelem herec Jindřich Láznička, ale Steimarová se už nikdy nevdala. Po úmrtí syna byla v takové depresi, že výrazně zhubla a nakonec dostala TBC žláz, která se pak zvrhla v rakovinu.[zdroj?] Umírala deset let.
Rodokmen Steimarů
[editovat | editovat zdroj]Emanuel Kodet (1880–1955) | Jan Kodet (1910–1974) | Kristian Kodet (* 1948) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vendelín Budil (1847–1928) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Anna Steimarová (1889–1962) | Jiřina Steimarová (1916–2007) | Jiří Kodet (1937–2005) | Barbora Kodetová (* 1970) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
Crescenie Králová | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jiří Steimar (1887–1968) | Jaroslav Juhan (1921–2011) | Zdeněk Rytíř (1944–2013) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vendula Prager-Rytířová (* 1972) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Miloš Steimar (1922–1949) | Evelyna Steimarová (* 1945) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Anna Polívková (* 1979) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Bolek Polívka (* 1949) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vladimír Polívka (* 1989) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Chantal Poullain (* 1956) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Divadelní dráha
[editovat | editovat zdroj]Anna Steimarová se stala hereckou hvězdou již v dětském věku, kdy ji její otec angažoval jako školačku do inscenace Malého lorda v rodné Plzni, později si roli vyzkoušela i v Národním divadle v Praze. Později studovala řeč a zpěv. Pěvecký talent svým sopránovým hlasem prokázala již v osmnácti letech, kdy zpívala Olympii v Offenbachových Hoffmannových povídkách.
Před 1. světovou válkou začínala jako operetní subreta v Německu – v Rostocku a ve Stuttgartu a v Theater an der Wien ve Vídni. Šest let působila v pražském Německém divadle a v této době se seznámila se svým budoucím manželem J. Steimarem.
Prošla několika pražskými scénami, hrála v karlínském Varieté, v kabaretu Rokoko, Aréně, Švandově divadle, ve Velké i Malé operetě (Tylovo divadlo v Nuslích), v letech 1928–1930 hrála ve Vinohradském divadle.[3]
Po 2. světové válce se mihla na prknech divadel ve Zlíně a v Liberci, poté krátce působila v Národním divadle v Praze, aby svou kariéru ukončila opět v Severočeském divadle v Liberci. Zde byla v angažmá v letech 1947–1958. Vytvořila např. roli Jenny (Bertold Brecht, Žebrácká opera), paní Higginsové (George Bernard Shaw, Pygmalion) a Giudittu (Franz Lehár).
Film
[editovat | editovat zdroj]Ve filmu hrála často, své drobné až epizodní role dokázala zvýraznit propracovaností svého hereckého mistrovství, hloubkou výrazu, jež dávala svým postavám, do nichž se neobyčejně dovedla vžívat. Začínala už v roce 1913 ve dvou němých filmech (Pan profesor, nepřítel žen a České hrady a zámky), ale pak se vrátila před kameru až po dvaceti letech.
Ve třicátých letech už hrávala postarší nevzhledné ženy, jejichž povahy dovedla mistrně vystihnout především v rolích žen zlých, hrubých, primitivních a hloupých. Sem patří např. role paní domácí ve filmu Kariéra matky Lízalky (1937), stará panna Apolena v komedii Cech panen kutnohorských (1938), drbna Rollerová ve Filosofské historii (1937) a Betty ve filmu Čtrnáctý u stolu (1944).
Hrála i role větší, ale žádná nebyla tak působivá jako role malé. K filmům, kde hrála hlavnější role, patří Naše XI. (1936), Andula vyhrála (1938), diváci si ji budou vždy připamatovávat jako tetu Mařenky (Nataša Gollová) ve filmu Kristián (1939) a vlezlá teta Ema Lindová v burianovské verzi Barona Prášila (1940). Za války však vytvořila drobné role dramatické, které byly výborně psychologicky propracované. Sem patří šantánová zpěvačka v Panenství (1937), stará kovářka v Čápově Babičce (1940) a barová madame z Nočního motýla (1941), jež byla ve své době přijata pozitivně kritikou. V tomto filmu vůbec nepromluví, ale výraz ženy stojící u barového pultu a pomalu překusující zrnka kávy jsou mistrovskou etudou.
Po válce její odchod do Liberce způsobil, že na ni pozapomněl i film. Objevila se v epizodních rolích ve filmech Řeka čaruje (1945) a Pancho se žení (1946), poté ještě vytvořila malou roli staré babičky ve filmu Páté kolo u vozu (1958).
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Role
[editovat | editovat zdroj]- Pan profesor, nepřítel žen, 1913 – role neuvedena
- České hrady a zámky, 1914 – Hašlerova milá
- V tom domečku pod Emauzy, 1933 – učitelka hudby Gusta Volmanová
- Anita v ráji, 1934 – ředitelka módního salónu
- Rozpustilá noc, 1934 – členka tlupy Monokla Fredyho
- Naše jedenáctka, 1936 – Josefina, Horova sestra
- Filosofská historie, 1937 – Rollerová, bývalá purkmistrová
- Kariéra matky Lízalky, 1937 – paní domácí
- Panenství, 1937 – stará zpěvačka v šantánu
- Andula vyhrála, 1938 – ředitelka ženského klubu
- Cech panen kutnohorských, 1938 – stará panna Apoléna
- Humoreska, 1939 – žebračka Šišvorka
- Kristian, 1939 – Mařenčina tetička
- Babička, 1940 – kovářka věštkyně
- Baron Prášil, 1940 – Ema Lindová, Olžina přítelkyně
- Dceruška k pohledání, 1940 – Helenina teta Formánková
- Katakomby, 1940 – žena konzula Marka
- Maskovaná milenka, 1940 – stará dáma
- Peřeje, 1940 – vdova Valerie, majitelka cirkusu
- Poslední Podskalák, 1940 – Králova žena
- Vy neznáte Alberta, 1940 – Blahníkova žena
- Noční motýl, 1941 – madame z baru
- Preludium, 1941 – Klepetářová
- Čtrnáctý u stolu, 1943 – paní Betty
- Šťastnou cestu, 1943 – Boková
- Rozina sebranec, 1945 – svodnice
- Řeka čaruje, 1945 – žena na veselici
- Pancho se žení, 1945 až 1946 – Rositina teta Lucie
- Páté kolo u vozu, 1958 – babička v redakci
Zpěv
[editovat | editovat zdroj]- Proč se mi to někdy zdá (Panenství, 1937)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matrika oddaných, Magistrát hl. m. Prahy, 1908-1918, snímek 211
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jiřina Steimarová, Život plný kotrmelců, Praha 1995, ISBN 80-85910-07-1
- Československý biografický slovník A-Ž, Praha 1992, ISBN 80-200-0443-2
- Český hraný film I., 1898–1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
- Český hraný film II., 1930–1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
- Český hraný film III., 1945–1960, NFA Praha 2001, ISBN 80-7004-102-1
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 30, 31, 74, 350
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Steimarová na Wikimedia Commons
- Anna Steimarová ve Filmovém přehledu
- Anna Steimarová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Anna Steimarová ve Filmové databázi
- Anna Steimarová na Kinoboxu
- Anna Steimarová v Internet Movie Database (anglicky)