Anna Masseyová

Anna Masseyová, CBE
Narození	11. srpna 1937 Thakeham
Úmrtí	3. července 2011 (ve věku 73 let) Londýn
Místo pohřbení	Putney Vale Cemetery
Choť	Jeremy Brett (1958–1962)
Rodiče	Raymond Massey a Adrianne Allenová
Příbuzní	Daniel Massey (sourozenec)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Raymond Masseyová (11. srpna 1937 Thakeham, Sussex – 3. července 2011 Kensington, Londýn)^[1][2] byla anglická herečka.^[3] Získala Filmovou cenu Britské akademie za roli Edith Hopeové v televizní adaptaci románu Anity Brooknerové Hotel du Lac z roku 1986,^[4] o níž jedna z hereček, Julia McKenzieová, prohlásila, že „mohla být napsána přímo pro ni“.^[5] Masseyová je známá především díky roli Babs Milliganové ve filmu Alfreda Hitchcocka Zběsilost z roku 1972.

Masseyová se narodila v Thakehamu v Sussexu v Anglii jako dcera britské herečky Adrianne Allenové a hollywoodského herce Raymonda Masseyho narozeného v Kanadě.^[6] Její bratr Daniel Massey byl také herec. Byla neteří Vincenta Masseyho, generálního guvernéra Kanady, a jejím kmotrem byl filmový režisér John Ford.^[7]

Přestože Anna Masseyová nestudovala hereckou školu, poprvé se na jevišti objevila ve svých 17 letech v květnu 1955 v Královském divadle v Brightonu jako Jane ve hře The Reluctant Debutante. Následně se hrála v Londýně ve stejné hře v divadle Cambridge v květnu 1955 a „rázem byla slavná“.^[8] Poté opustila Londýn a v říjnu 1956 zopakovala svůj výkon v New Yorku.^[9] V 90. letech 20. století se objevila s Alanem Bennettem v dramatizovaném čtení dopisů T. S. Eliota a Virginie Woolfové v inscenaci na festivalu v Charlestonu, jejímž autorem byl Patrick Garland.

Několik jejích raných filmových rolí bylo v mysteriózních thrillerech. Na plátně debutovala ve filmu Gideon's Day (1958) jako Sally, dcera detektiva inspektora Jacka Hawkinse. Režisérem snímku byl její kmotr John Ford.^[8] Potenciální oběť vraždy si zahrála v kultovním thrilleru Michaela Powella Peeping Tom (1960) a objevila se rovněž ve filmu Otto Premingera Bunny Lake Is Missing (1965). V roce 1972 si zahrála roli barmanky Babs v předposledním filmu Alfreda Hitchcocka Zběsilost. V dokumentu na DVD vydání filmu Masseyová zmínila, že se původně ucházela o mnohem menší roli sekretářky Moniky, do níž byla obsazena Jean Marshová. Poznamenala také, že nahé scény její postavy ve filmu Zběsilost byly ztvárněny dvojnicemi. V hororu The Vault of Horror (1973) se objevila po boku svého bratra Daniela, hráli sourozence.

Masseyová se i nadále příležitostně objevovala ve filmu a na divadelních prknech, ale častěji pracovala v televizi; poprvé v roli Jacqueline ve filmu Green of the Year v říjnu 1955^[9] a následně v dramatech jako The Pallisers (1974), The Mayor of Casterbridge (1978), adaptaci Rebeky z roku 1979 (v níž hrála se svým bývalým manželem Jeremym Brettem), The Cherry Orchard (1980) a Anna Karenina (1985). Měla role v britském komediálním seriálu The Darling Buds of May (1991)^[10] a The Robinsons (2005). Ztvárnila role také v řadě televizních detektivek a thrillerů, včetně epizod seriálů Inspektor Morse, The Inspector Alleyn Mysteries, Vraždy v Midsomeru, Strange, Vraždy v Oxfordu a Hercule Poirot.

Spolu s Imeldou Stauntonovou vytvořila a hrála hlavní roli Josephine Dauntové v rozhlasovém seriálu BBC Daunt and Dervish. Byla vypravěčkou v historickém pořadu This Sceptred Isle na BBC Radio 4. V roce 2009 se také objevila v nové rozhlasové verzi knihy The Killing of Sister George.^[8]

V roce 1987 získala Masseyová Cenu BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon za roli ve filmu Hotel du Lac^[11] poté, co získala televizní práva o dva roky dříve, jen několik týdnů předtím, než román získal Man Bookerovu cenu.^[5] Objevila se také jako paní D'Urbervillová v adaptaci románu Tess z rodu D'Urbervillů na BBC z roku 2008.^[7]

Jednou z předností Masseyové jako herečky byl její „výjimečný hlas… tak dobře se poslouchal“.^[5] Ačkoli Masseyová hrála různé role, její „anglický přízvuk zprostředkovával na plátně chladný a potlačený charakter“.^[12] Michael Billington z deníku The Guardian charakterizoval její práci jako založenou na „nehybnosti“, například v inscenaci Národního divadla ve hře Harolda Pintera A Kind of Alaska.^[12]

Byla známá vysokou mírou přípravy a úsilí, přičemž jeden producent uvedl, že měla ve zvyku používat na scénářích pět různých barevných per, aby vyznačila „nádechy a pauzy“ a vývoj scény; například „pokud se měla věta na začátku odstavce později znovu objevit, zvýraznila tyto dva kousky stejnou barvou, aby jí to připomnělo, že ta první věta k něčemu později odkazuje“.^[5]

Na listině novoročních vyznamenání zveřejněné 31. prosince 2004 byla jmenována komandérem Řádu britského impéria (CBE) za zásluhy v oblasti dramatu.^[13]

V roce 2006 Masseyová vydala autobiografii Telling Some Tales, v níž odhalila těžké životní začátky, hovořila o svém neúspěšném manželství (1958–1962) s hercem Jeremym Brettem a rozebírala svůj boj s bipolární poruchou. Brett a Masseyová se rozvedli 22. listopadu 1962 poté, co tvrdila, že ji opustil kvůli muži.^[14][15] Pár měl jednoho syna, spisovatele a ilustrátora Davida Hugginse (* 1959).^[16] Na večeři v srpnu 1988, která se konala v domě jejich společné přítelkyně Joy Whitbyové,^[6] se seznámila s metalurgem ruského původu Uri Andresem, který od roku 1975 působil na Imperial College London.^[17] Pár byl manželi od listopadu 1988 až do smrti Masseyové v roce 2011.^[12]

Masseyová se nechala slyšet: „Divadlo pohltí příliš mnoho z vašeho rodinného života. Mám vnuka a manžela a byla bych raději, kdybych mohla být babičkou a manželkou.“.^[18]

Zemřela na rakovinu plic v londýnském Kensingtonu^[19] 3. července 2011 ve věku 73 let.^[4][7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Massey na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Masseyová na Wikimedia Commons
• Anna Masseyová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Anna Masseyová v Internet Movie Database (anglicky)