Andělín Novák

Andělín Novák
Rodné jméno	Engelbert Nowak
Narození	8. listopadu 1878 Malé Hoštice u Opavy Německá říše Německá říše
Úmrtí	21. května 1955 (ve věku 76 let) Hlučín Československo Československo
Místo pohřbení	Hlučín (Moravskoslezský kraj)
Národnost	Slezská
Vzdělání	Německý učitelský ústav v Opavě
Povolání	pedagog, slezský buditel, archivář
Politická strana	Československá sociálně demokratická strana
Nábož. vyznání	římskokatolické
Choť	Josefína Marie Čočková
Příbuzní	Pavel Strádal zeť
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andělín Novák (8. listopad 1878 Malé Hoštice u Opavy^[1] – 21. květen 1955, Hlučín) byl učitel, okresní školní inspektor na Hlučínsku, archivář a slezský buditel.

Andělín Novák se narodil 8. listopadu 1878 v Malých Hošticích u Opavy, jeho otec Augustýn Jan byl tesařem a spolu s matkou Janu vlastnili menší hospodářství. Po smrti otce v roce 1880, připadla veškerá starost o hospodářství a děti matce, která pocházela ze selského rodu Witteczků z Kateřinek. Obecnou školu navštěvoval Andělín Novák ve vsi. Vyučování zde bylo už německé, ale náboženství se stále vyučovalo moravsky. Na další studium v Prusku rodina neměla peníze, ale blízkost Opavy znamenala pro mnoho lidí z této části Pruska možnost zaměstnání a také starší děti zde navštěvovaly německé školy. V Opavě bylo sice české gymnázium, ale navštěvovat jej bylo pro pruského občana nemyslitelné. O jeho budoucím studiu rozhodla rodina, i když sám od dětství říkal, že bude učitelem. Andělín tak začal navštěvovat Německou měšťanskou školu v Opavě a po třech letech Německý učitelský ústav v Opavě. Vlivem svého kamaráda se zde přihlásil na hodiny češtiny, což postupně posílilo jeho pročeské cítění, které bylo již formováno v dětství. Po čtyřech letech studia úspěšně složil maturitní zkoušku a získal vysvědčení z učitelské způsobilosti pro německé a české školy.

Novák si na poměry v Rakousku zvykl a také české vědomí jej přimělo stát se českým učitelem. Podal si žádost u okresní školské rady v Opavě, a jelikož zájem o české školy byl malý, bylo jeho žádosti vyhověno. Své první učitelské zkušenosti získal od roku 1898 v Lukavci na Bílovecku, což byla česká obec na poněmčeném území Bílovecka. Škola byla česká, ale správa obce byla německá, a to až do roku 1904. Vedle působení ve škole byl členem učitelské jednoty Pohorské či hasičského spolku^[2], pro který zřídil českou čítárnu. Po roce 1905 se stal tajemníkem okresního starostenského sboru na Bílovecku. V Lukavci se také seznámil se svou ženou Josefou, se kterou měl syna Jaroboje a dceru Drahomíru. V roce 1910 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti pro měšťanské školy z předmětů matematiky, fyziky, přírodopisu a němčiny. Vyučování na měšťanských školách přinášelo i lepší platové podmínky, a proto Novák hledal umístění na některé z těchto škol. Získal místo na veřejné chlapecké škole v Orlové, na území s obyvatelstvem tří národností. V Orlové se stal členem několika českých spolků - Sokol, Odbor Slezské Matice osvěty lidové, Hasičský sbor či Učitelská jednota orlovská, kde pomáhal vydávat časopis pro český lid na Těšínsku „Obrana Slezska“.

Jeho intenzivní práci ve škole a osvětovou činnost přerušila I. světová válka. Novák nastoupil v listopadu roku 1914 nejprve k 31. těšínskému zeměbranckému pluku, v té době umístěném v Uničově, a poté k 13. zeměbraneckému pluku v Olomouci. Během jara 1915 navštěvoval školu pro rezervní důstojníky v Opavě, kterou ukončil v hodnosti kadeta. V červenci 1915 se dostal na východní frontu, kde po dvou měsících padl do ruského zajetí. Tři roky poté strávil v zajateckém táboře v Caricynu na předměstí Dar Goda, kde se naučil výborně rusky. Po návratu do Orlové vykonával z pověření Národního výboru na několika místech republiky přednášky o Těšínsku. Roku 1919 byl ustanoven ředitelem nové měšťanské školy v Petřvaldě.

Po připojení Hlučínska k Československé republice v roce 1920 se hledala osoba, která by byla schopna nově organizovat školství na Hlučínsku. Školství do té doby zde bylo pouze německé a české školy se teprve zřizovaly, stejně tak zde byl nedostatek kvalifikovaných českých učitelů. Volba padla na Nováka, jako osvědčeného školského pracovníka a znalce hlučínských poměrů z doby před válkou. Vědomí jeho občanské povinnosti pomoci při budování nové republiky na tak zvláštním místě jako bylo Hlučínsko, přivedlo Nováka v březnu 1920 na nové místo školního inspektora do Hlučína. Některé školy na Hlučínsku připadly do státní správy a Novák se tak stal inspektorem národních státních škol v hlučínském a bíloveckém okrese.

Roku 1938 se jeho téměř dvacetiletá práce zhroutila. Dne 30.11.1938 jej zprostilo ministerstvo školství funkce školního inspektora na Hlučínsku a přeložilo jej jako šedesátiletého výslužby. Opustil Hlučínsko a s rodinou se evakuoval do Dobré v okrese Frýdek, kde nepřestával být činným. V době okupace znalo německé gestapo jeho činnost na Hlučínsku a v říjnu 1941 při sokolské akci ostravského gestapa byl zatčen. Strávil celkově šest týdnů v Brně v Kounicových kolejích. Poté byl propuštěn a konec války prožil v Dobré u Frýdku.

Po válce byl jako člen sociálních demokratů zvolen do Národního výboru v Dobré a stal se i jeho předsedou. Ostře vystupoval proti plánovanému vysídlení obyvatel Hlučínska v rámci Benešových dekretů, aktivně se snažil vysvětlovat složitou národnostní situaci v regionu a bojovat proti předsudkům české společnosti vůči jeho obyvatelům.^[3] Zejména v tisku kritizoval negativní pohled spisovatele A.C. Nora.^[4] Po smrti své manželky v červnu 1947 však odevzdal svůj úřad a odstěhoval se ke své dceři Drahomíře Strádalové do Hlučína. Ve školním roce 1947/1948 pracoval ještě jako výpomocný učitel matematiky, rýsování a ruského jazyka na Státním reálném gymnáziu v Hlučíně.^[5] V následujícím roce zemřel předčsně také jeho syn Jaroboj.

V květnový čtvrtek roku 1955 jej však našli žáci vlastivědného kroužku v bezvědomí. Postihlo jej krvácení do mozku a po 10 dnech 21. května 1955 zemřel. Za veliké účasti byl pohřben na hlučínském hřbitově u kostela sv. Markéty.

Mimoškolně se Novák angažoval v Okresním osvětovém sboru v Hlučíně, pro který vykonával řadu přednášek, v Matici osvěty lidové a léta byl členem Ústředního výboru Matice slezské osvěty lidové v Ostravě.

Řadu let byl členem a funkcionářem učitelských jednot, hasičských spolků v Lukavci, Orlové, Hlučíně i v Dobré. Byl členem Československého červeného kříže, Klubu českých turistů, od roku 1919 člen sokolských jednot v Orlové a Hlučíně, kde cvičil až do roku 1949. Od r. 1918 pracoval ve straně sociálně-demokratické, zejména v její Masarykově dělnické akademii, a v roce 1948 se stal členem KSČ.

Novák rovněž přispíval svými články do řady časopisů. Jednalo se například o časopis Český lid, Vlastivědné listy, Moravský kalendář, Věstník Matice opavské, Česká země, Těšínský kalendář a jiné. Jeho články se zejména týkaly Hlučínska. Objevovala se v nich témata života obyvatel, pověstí, významných osobností, také historického vývoje, z větší části rovněž školství na Hlučínsku a jiné náměty.

Roku 1948 se stal kronikářem města Hlučína a také jeho prvním poválečným archivářem. Jako školní inspektor shromáždil významné listiny a doklady o hlučínské české minulosti a ochránil je i před gestapem (např. Jandovu kroniku či Lelkův slabikář), dále pak místní kroje, náčiní běžné denní potřeby a archeologické nálezy z různých částí regionu. Funkci správce Městského muzea v Hlučíně zastával až do své smrti.^[6]

• Hlučínské pověsti. Moravský kalendář, 1928, s. 68-69.
• Jaké bývaly svatby v okolí služovském. Moravský kalendář, 1928, s. 70.
• Národní život na Hlučínsku jindy a nyní. Česká Země, 1929-30, č. 6. s. 151-156.
• Jak se z hlučínských Moravců stávali pruští vlastenci. Věstník Matice Opavské, 1930, roč. 35, s. 31-34.
• Obrázky z Hlučínska : Jag Jozef ježdil za valutum – do Račibořa, do Vídňa. Těšínský kalendář, 1930, s. 93-96.
• Pruská kulturní politika na Hlučínsku a Horním Slezsku před Světovou válkou. Věstník Matice Opavské, 1930, roč. 35, č. 2, s. 32-43.^[7]
• Český jazyk v pruských školách na Hlučínsku. Věstník Matice Opavské, 1937, roč. 42, s. 129-142.
• Stará škola v Kravařích. In Osvěta lidu 2: Krajem za Opavicí, 1947, s. 27-28.
• Škola v Bolaticích. In Osvěta lidu 2: Krajem za Opavicí, 1947, s. 28-29.
• Jak nastupovali učitelé svůj úřad. In Osvěta lidu 2 Krajem za Opavicí, 1947, s. 35-37.
• Hlučínsko kulturní. Český lid, 1950, roč. 5, č. 1-2, s. 29-36.
• Rodáci z Hlučínska. Český lid, 1950, roč. 37, č. 5, s. 36.
• Můj domov. Vlastivědné listy, 1985, roč. 11, č. 1, s. 21-23.
• Jak jsme žili doma v Hošticích. Vlastivědné listy, 1986, roč. 12, č. 1, s. 30-32.

• NOVÁK, Andělín. Vzpomínky Andělína Nováka. [s.l.]: [s.n.], 1955. 
• KOLEKTIV AUTORŮ. Hlučín, 750 let města. Hlučín: Muzeum Hlučínska, 2006. 196 s. ISBN 80-239-7008-9. 
• VALEČEK, Valentin. Andělín Novák 1878 – 1955: Učitel a okresní školní inspektor v Hlučíně. [s.l.]: [s.n.], 1969. 75 s. 
• NEVŘELOVÁ, Jana. Městské a Okresní muzeum v Hlučíně 1948-1962. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav archeologie a muzeologie. Dostupné online.
• NEVŘELOVÁ, Jana. Osudy městského a okresního muzea v Hlučíně. HLUČÍNSKO, Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska. 2014, roč. 4, čís. 1, s. 16–18. Dostupné online. ISSN 1804-6967.  Archivováno 18. 2. 2015 na Wayback Machine.
• KRAVAR, Zdeněk. Andělín Novák - pedagogický pracovník, buditel, správce muzea a archivář. HLUČÍNSKO, Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska. 2014, roč. 4, čís. 2, s. 8–10. Dostupné online. ISSN 1804-6967.  Archivováno 18. 2. 2015 na Wayback Machine.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andělín Novák na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andělín Novák
• Andělín Novák na stránkách města Opavy
• Životopis na stránkách města Hlučína
• Osobní fond ve Slezském zemském muzeu v Opavě Archivováno 17. 4. 2017 na Wayback Machine.
• Bibliografie dějin Českých zemí na AV ČR