Antonín Přidal

prof. PhDr. Antonín Přidal
Narození	13. října 1935 Prostějov
Úmrtí	7. února 2017 (ve věku 81 let) Brno
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov Brno sk. H5e, hrob 31 49.1709591N, 16.5901539E
Povolání	pedagog, spisovatel, dramatik, překladatel, novinář, publicista, učitel, básník, televizní scenárista a dramaturg
Alma mater	Masarykova univerzita Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Ocenění	Cena Josefa Jungmanna (1991) Cena Ferdinanda Peroutky (1998) Cena města Brna (2007) Státní cena za literaturu a překladatelské dílo
Manžel(ka)	Dagmar Přidalová
Děti	Tomáš Přidal Marie Přidalová
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Přidal (13. října 1935 Prostějov – 7. února 2017 Brno^[1][2]) byl český překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny, spisovatel, publicista a vysokoškolský pedagog.

Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti. Po maturitě studoval v letech 1953 až 1958 anglistiku a hispanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1982 získal titul PhDr.

Spolupracoval s Českým rozhlasem v Brně (1960–1970). Byl zde autorem cyklů Malá škola poezie, Shakespeare pro začátečníky a Potulky knihami a hudbou, spoluautorem pořadu Nashledanou v sobotu. Z konce 60. let jsou významné zejména jeho rozhlasové hry Všechny moje hlasy a Sudičky.^[1] Krátce působil jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov (1990–1991).

Následně působil na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (od roku 1991 jako docent a od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky.^[3]

V roce 1998 obdržel novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.^[1][4] V roce 2007 mu byla udělena Státní cena za překladatelské dílo.^[5]

Zemřel na začátku února roku 2017, o jeho úmrtí informovala veřejnost Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.^[2] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. H5e, hrob 31.^[6][7]

Jde o významného autora české rozhlasové hry. Jeho hry Všechny moje hlasy (1967) a Sudičky (1968) překvapily svou naprostou rozhlasovostí, nemožností text převést do jiné než auditivní podoby. Brněnské nakladatelství Větrné mlýny vydalo v roce 2006 výběr z jeho čtyř rozhlasových a jedné divadelní hry (Políček č. 111 / Atentát v přízemí / Noční žokej / Elektrický nůž / Noc potom).

V devadesátých letech byl také autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí.^[5]

Věnoval se také práci esejistické a filozofické. V roce 2008 vydalo nakladatelství Druhé město výbor z jeho naivistických textů různých – většinou anonymních – autorů Kouzlo nechtěného. Vyšel také výbor textů z jeho rozhlasového cyklu Potulky knihami a časem (Barrister and Principal, 2011). V roce 2015 vydal básnickou sbírku Zpovědi a odposlechy.

Svými překlady přiblížil českým čtenářům anglicky a španělsky psanou poezii a drama. Přeložil také řadu významných prozaických děl moderní anglické a americké literatury. Překládané knihy obvykle obohacoval obsáhlými komentáři. Známý je zejména jeho překlad knihy Leo Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád (v originále O Kaplan! My Kaplan!, česky Praha, Odeon 1987; Praha, Odeon 1988; Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1995).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Přidal na Wikimedia Commons
• Osoba Antonín Přidal ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Přidal
• Antonín Přidal v Encyklopedii dějin města Brna
• Život a doba Antonína Přidala na iLiteratuře [1]

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.