Cyril Toumanoff

Cyrille Toumanoff
Rodový erb
Narození	13. října 1913 Petrohrad
Úmrtí	4. února 1997 (ve věku 83 let) Řím
Místo pohřbení	Campo Verano
Alma mater	Georgetownská univerzita
Profese	historik, genealog, medievalista a vysokoškolský učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kníže Cyril Leo Toumanoff (rusky Кирилл Львович Туманов / Kyrill Lvovič Tumanov, 13. října 1913, Petrohrad – 4. února 1997, Řím) byl ruský šlechtic z gruzínského knížecího rodu Tumanovovů. Působil jako historik a genealog se specializací na historii a genealogii středověké Gruzie, Arménie, Íránu a Byzantské říše. Jeho díla významně ovlivnila západní povědomí o oblasti středověkého Kavkazu. ^[1]

Kyrill Lvovič Tumanov se narodil v Petrohradě do rodiny vojenského důstojníka ruské carské armády Lva Tumanova a jeho manželky Jelizavety Ždanovové, která byla potomkem několika ruských šlechtických rodů s vazbami na západoevropskou šlechtu.^[1] Jeho otec byl potomkem knížecího rodu Tumanišviliů (Tumanovové) z Gruzie, ^[2] jehož předkové se v 15. století vystěhovali z původní vlasti v Kilikijské Arménii.^[1]

Rod je zapsán na seznamu gruzínských knížat, který byl připojen k Georgijevské smlouvě uzavřené mezi gruzínským králem Ereklem II. a ruskou carevnou Kateřinou II. v roce 1783.

Dne 6. prosince 1850 byli Tumanišviliové oficiálně zapsáni na seznam gruzínských knížecích rodů Ruské říše jako knížata (kňazi) Tumanovové.^[3]

Rodina Tumanovových v roce 1917 uprchla před bolševickou revolucí. V době ruské občanské války se jeho otec připojil k bílému hnutí, matku zavraždili bolševici.^[1] Kyrill Tumanov žil zpočátku u svých prarodičů z matčiny strany v Astrachani, než v roce 1928 s otcem utekl do Spojených států. V roce 1931 vystudoval biskupskou chlapeckou školu v Lenoxu ve státě Massachusetts a odešel na Harvard. Poté studoval armenologii v Bruselu u Nicholase Adontze a gruzínštinu v Berlíně u Michaela Tsereteliho.^[1] Během těchto let Tumanov konvertoval k římskému katolicismu, čemuž následovala roztržka s otcem, který vyznával pravoslaví. Usmířili v roce 1943 u otcovy smrtelné postele.^[1]

Kyrill Tumanov získal doktorát na Georgetownské univerzitě, kde v roce 1943 přijal pozici, kterou zastával až do svého odchodu do penze v roce 1970 jako emeritní profesor historie. Poté se přestěhoval do Říma.^[1]

Tumanov se jako historik specializoval na šlechtické a dynastické otázky.

KRoma toho byl také rytířem Suverénního vojenského řádu Maltézských rytířů. Po přijetí řeholních slibů se stal známým jako Fra Cyril. Stal se vysokým historickým poradcem, poté velmistrem ^[4] a v letech 1988–1996 byl po Karlu Eduardu z Paaru zvolen velkopřevorem české komendy Maltézských rytířů se sídlem v Římě.^[1] Po Tumanovovi pak byl v letech 1996–2002 českým velkopřevorem hrabě Jindřich František Schlik.

Kyrill Lvovič Tumanov zemřel 4. února 1997 v Římě ve věku 83 let.^[1] Je pohřben v kapli maltézských rytířů v Campo Verano v Římě.^[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyril Toumanoff na anglické Wikipedii.

• "On the Relationship between the Founder of the Empire of Trebizond and the Georgian Queen Thamar", Speculum 15 (1940).
• "Medieval Georgian Historical Literature (VIIth-XVth Centuries)", Traditio 1 (1943).
• "Caesaropapism in Byzantium and Russia," Theological Studies, VII (1946).  
• "The Old Manuscript of the Georgian Annals: The Queen Anne Codex (QA) 1479-1495", Traditio 5 (1947)
• "The Early Bagratids. remarks in connexion with some recent publications", Le Muséon 62 (1949).
• "The Fifteenth-Century Bagratids and the institution of Collegial Sovereignty in Georgia", Traditio 7 (1949–1951)
• "Christian Caucasia between Byzantium and Iran. New light from Old Sources", Traditio 10 (1954).
• "Moscow the Third Roma: genesis and significance of a politico-religious idea", The Catholic Review 40:4 (1955).
• francouzsky "La noblesse géorgienne sa genèse et sa structure", Rivista Araldica, Sett (1956).
• "Chronology of the Kings of Abasgia and Other Problems", Le Muséon 69 (1956)
• "Caucasia and Byzantine Studies", Traditio 12 (1956)
• "The Bagratids of Iberia from the Eighth to the Eleventh Century", Le Muséon 74 (1961)
• "The dates of the Pseudo-Moses of Chorence", Handes Amsorya 75 (1961)
• Studies in Christian Caucasian History (Georgetown University Press, 1963).
• "Armenia and Georgia", in The Cambridge Medieval History IV (1966).
• "Chronology of the Early Kings of Iberia", Traditio 25 (1969).
• The Order of Malta and the Russian Empire (Roma, 1969) with Olgerd de Sherbowitz-Wetzor.
• "The Mamikonids and the Liparitids", Armeniaca Venise (1969).
• "The Third-Century Armenian Arsacids: A chronological and Genealogical Commentary", Revue des Études Arméniennes 6 (1969): 233-281.
• "Caucasia and Byzantium", Traditio 27 (1971)
• francouzsky "L’Ordre de Malte dans l’Empire de Russie : Grand-Prieuré Catholique de Russie", Rivista Araldica (květen-červen 1973)
• francouzsky Manuel de généalogie et de chronologie pour l’histoire de la Caucasie chrétienne (Arménie, Géorgie, Albanie) (Roma: Aquila, 1976).
• francouzsky "Aransahikides ou Haykides? Derniers rois de Siounie", Handes Amsorya (1976)
• francouzsky Catalogue de la Noblesse titrée de l’Empire de Russie (Roma, 1982).
• francouzsky Les Maisons Princières Géorgiennes de l’Empire de Russie (Roma, 1983).
• "The Albanian Royal Succession", Le Muséon 97 (1984).
• The Social Myth: Introduction to Byzantinism (Roma: Viella, 1984).
• "Heraclids and the Arsacids", Revue des Études Arméniennes 19 (1985).
• "Problems of Aransahikid Genealogy", Le Muséon 98 (1985).
• francouzsky Les dynasties de la Caucasie chrétienne de l’Antiquité jusqu’au XIXe siècle ; Tables généalogiques et chronologiques, *Roma, 1990).

Předchůdce: Karel Eduard z Paaru

31. velkopřevor Řádu maltézských rytířů v Čechách 1988–1996

Nástupce: Jaromír Hrubý z Jelení (jako zástupce velkopřevora s pravomocemi prokurátora)