Chrám Concordie

Chrám Concordie (italsky Tempio della Concordia) byl antický chrám, který stával na samotném západním konci Fora Romana, těsně pod Kapitolem. Byl zasvěcen Concordii – římské bohyni harmonie a svornosti.

Chrám patrně vznikl v roce 367 př. n. l. na popud římského politika a vojevůdce patricijského původu Marca Furiua Camilla. Měl připomínat důležitý římský zákon Lex Licinia Sextia, který potvrzoval rovnost mezi plebeji a patriciji. Přesné datum dokončení chrámu ale historické prameny neuvádějí.

V roce 121 př. n. l. po vraždě Gaia Graccha prošla budova velkou rekonstrukcí, a poté sloužila k občasným zasedáním Senátu. Chrám byl i častým cílem mnohých politických zmatků. Údajně zde konzul a spisovatel Cicero pronesl svou čtvrtou řeč proti Catilinovi.

Druhou rekonstrukci si chrám vyžádal za vlády císaře Augusta, avšak pokyn k ní vydal jeho nástupce Tiberius. Po této kompletní přestavbě, která proběhla mezi lety 7 př. n. l. až 10 n. l., se stal chrám jednou z nejhezčích staveb na Foru Romanu. Budova zdobená mramorem a nádhernými architektonickými prvky byla v roce 12 znovu vysvěcena. Už během rekonstrukce shromažďoval Tiberius ty nejvzácnější a nejhezčí skvosty antického sochařského a malířského umění, aby je mohl vystavovat v prostorné chrámové síni. Tím vytvořil jednu z nejstarších uměleckých galerií ve starověkém světě. Podle římského spisovatele a filozofa Plinia se v Tiberiově sbírce nacházely sochy Apollóna a Juno, sousoší Latony držící své děti Apollóna a Dianu od sochaře Euphranora a mnoho dalších děl, která Plinius shrnul ve své knize Historia naturalis.

Chrám se později objevil v 1. polovině 3. století na mincích Orbiany, manželky císaře Alexandera Severa a částečně je zaznamenán i na plánu antického Říma Forma Urbis Romae. Poslední zmínka pochází z období vlády papeže Hadriána I. (konec 8. století), kdy budova byla ve velmi chátrajícím stavu.

Chrám stál hned vedle Tabularia a byl situován tak, aby vzhledově zapadal mezi ostatní stavby v západní části Fora. Co se týče poměrů stran, byla tato budova naprostým unikátem mezi římskými chrámy. Hlavní cella měřila 45 metrů do šířky a dlouhá byla pouhých 24 metrů, zatímco chrámová předsíň byla široká 34 metrů a do hloubky měřila jen 14 metrů. Interiér celly obklopovala řada bílých mramorových korintských sloupů. Ty byly postaveny na nízkém podstavci, který vyčníval ze zdi. Podstavce rozdělily zeď přesně na jedenáct částí, z nichž každá měla vlastní niku. V hlavní nice, jež se nacházela naproti vchodu, byla nejspíše vystavena socha bohyně Concordie.

Dnes z chrámu zbyly pouze ruiny částečně vybetonovaného podstavce, které pocházejí z první rekonstrukce z roku 121 př. n. l. Jedná se patrně o nejstarší betonovou část stavby v Římě. Ostatní zbytky chrámu jsou zabudované buď v sousedním Tabulariu nebo jsou překryté hlavní cestou, která vede na vrcholek Kapitolu.

• Starověký Řím
• Forum Romanum
• Lex Licinia Sextia

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chrám Concordie na Wikimedia Commons