Ceng Čching-chung

Ceng Čching-chung
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Číny
Narození	30. července 1939 (85 let) Ťing
Rodiče	Ceng Šan
Alma mater	Pekingská technická univerzita Střední škola č. 101 v Pekingu Shanghai High School
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ceng Čching-chung (čínsky pchin-jinem Zēng Qìnghóng, znaky zjednodušené 曾庆红, tradiční 曾慶紅; * 30. července 1939) je bývalý čínský komunistický politik, původně inženýr v obranném průmyslu působil v letech 1979–1984 v manažerských pozicích v plánovacím sektoru a ropném průmyslu. V letech 1984–1989 pracoval ve vedení šanghajské organizace Komunistické strany Číny, kde navázal těsné vztahy s Ťiang Ce-minem, pozdějším generálním tajemníkem ÚV KS Číny. Jeho blízkým spojencem a důvěrníkem byl po většinu své následující kariéry. Roku 1989 přešel do centrálního stranického aparátu, v němž zastával funkce zástupce vedoucího (1989–1993) a vedoucího (1993–1999) hlavní kanceláře ústředního výboru, vedoucího organizačního oddělení ÚV (1999–2002), kandidáta (1997–2002) a člena politbyra (2002–2007), tajemníka sekretariátu ÚV (1997–2007), člena stálého výboru politbyra (2002–2007) a ředitele ústřední stranické školy (2002–2007). V letech 2003–2008 vykonával úřad viceprezidenta Čínské lidové republiky.

Ceng Čching-chung se narodil 30. července 1939 v Ťi-anu v provincii Ťiang-si jako nejstarší z pěti dětí Ceng Šana, komunistického revolucionáře a pozdějšího ministra vnitra, a Teng Liou-ťin (邓六金), účastnice Dlouhého pochodu. Vystudoval střední školu v Pekingu a roku 1963 absolvoval katedru automatického řízení na Pekingském technologickém institutu. Do Komunistické strany Číny vstoupil roku 1960.^[1] Vzhledem k revoluční minulosti svého otce byl Ceng považován jednoho z takzvaných „korunních princů“, potomků veteránů revoluce.

Ceng Čching-chung strávil počátek své kariéry jako technik v Druhé akademii při Sedmém ministerstvu strojírenství.^[1] Během kulturní revoluce byl v letech 1969–1970 poslán na manuální práce na základny lidové osvobozenecké armády v provinciích Chu-nan a Kuang-tung. Poté se vrátil na akademii, později pracoval v obranném průmyslu v Pekingu. Po zahájení reformní éry nastoupil v roce 1979 do Státní plánovací komise, od roku 1981 zastával řadu vedoucích pozic ve státním ropném sektoru, mimo jiné v oddělení zahraničních styků Čínské národní pobřežní ropné společnosti a na ministerstvu ropného průmyslu.^[1]

V roce 1984 byl přeložen do Šanghaje do tamního stranického aparátu. Vykonával funkce zástupce vedoucího a vedoucího organizačního oddělení a generálního sekretáře šanghajského městského výboru KS Číny, od roku 1986 byl zástupcem tajemníka šanghajského městského výboru KS Číny.^[1][2] Zde si získal plnou důvěru Ťiang Ce-mina, šanghajského starosty (1985–1988) a tajemníka (1987–1989). Poté, co byl Ťiang Ce-min v červnu 1989 vybrán za generálního tajemníka ÚV KS Číny, v červenci 1989 převedl Ceng Čching-chunga do Pekingu na místo zástupce vedoucího hlavní kanceláře ústředního výboru.^[2] Zde se stal Ťiang Ce-minovým nepostradatelným pomocníkem a důvěrníkem.^[2] V březnu 1993 převzal vedení hlavní kanceláře ÚV (do března 1999). Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 výrazně upevnil své postavení mezi vůdci strany, když byl zvolen kandidátem politbyra a tajemníkem sekretariátu ÚV KS Číny. V březnu 1999 přešel z hlavní kanceláře ÚV na místo vedoucího organizačního oddělení ÚV (do října 2002),^[2] na novém místě řídil – v zájmu Ťiang Ce-mina – personální politiku stranického centra.

Na XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002 byl zvolen členem politbyra a sekretariátu a zásluhou podpory Ťiang Ce-mina (ale zřejmě i nového generálního tajemníka ÚV Chu Ťin-tchaa)^[3] také členem stálého výboru politbyra,^[2] v sekretariátu se stal výkonným tajemníkem, to jest sekretariát řídil; vzápětí v prosinci 2002 převzal vedení ústřední stranické školy (do prosince 2007). V březnu 2003 byl zvolen viceprezidentem Čínské lidové republiky.^[1]

Roku 2007 při sestavování budoucího vedení strany před XVII. sjezdem KS Číny využil své politické síly, aby zajistil povýšení Si Ťin-pchinga a Čou Jung-kchanga do stálého výboru politbyra. Si, který po Cengovi převzal funkce výkonného tajemníka sekretariátu a viceprezidenta, se později (roku 2012) stal nástupcem Chu Ťin-tchaa na postu nejvyššího čínského představitele. Čou, který byl Cengovým politickým spojencem v rámci takzvané „ropné kliky“, se stal tajemníkem ústřední komise pro politické a právní záležitosti. Na XVII. sjezdu strany v říjnu 2007 již pro vysoký věk nekandidoval na členství v ústředním výboru (a tedy i politbyru a sekretariátu), v prosinci odešel z vedení ústřední stranické školy a v březnu 2008 mu skončilo i funkční období viceprezidenta a odešel do důchodu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zeng Qinghong na anglické Wikipedii.

Člen vedení Komunistické strany Číny

15. politbyro ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002) členové politbyra stálý výbor Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV) • Li Pcheng • Ču Žung-ťi • Li Žuej-chuan • Chu Ťin-tchao • Wej Ťien-sing • Li Lan-čching Ting Kuan-ken • Tchien Ťi-jün • Li Čchang-čchun • Li Tchie-jing • Wu Pang-kuo • Wu Kuan-čeng • Čch’ Chao-tchien • Čang Wan-nien • Luo Kan • Ťiang Čchun-jün • Ťia Čching-lin • Čchien Čchi-čchen • Chuang Ťü • Wen Ťia-pao • Sie Fej (zemřel v říjnu 1999) kandidáti politbyra Ceng Čching-chung • Wu I 14. politbyro ← • → 16. politbyro 15. sekretariát ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002) tajemníci sekretariátu Chu Ťin-tchao (výkonný tajemník) • Wej Ťien-sing • Ting Kuan-ken • Čang Wan-nien • Luo Kan • Wen Ťia-pao • Ceng Čching-chung 14. sekretariát ← • → 16. sekretariát 16. politbyro ÚV KS Číny (listopad 2002 – říjen 2007) členové politbyra stálý výbor Chu Ťin-tchao (generální tajemník ÚV) • Wu Pang-kuo • Wen Ťia-pao • Ťia Čching-lin • Ceng Čching-chung • Chuang Ťü (zemřel v červnu 2007) • Wu Kuan-čeng • Li Čchang-čchun • Luo Kan Wang Le-čchüan • Wang Čao-kuo • Chuej Liang-jü • Liou Čchi • Liou Jün-šan • Wu I • Čang Li-čchang • Čang Te-ťiang • Čchen Liang-jü (odvolán v září 2006) • Čou Jung-kchang • Jü Čeng-šeng • Che Kuo-čchiang • Kuo Po-siung • Cchao Kang-čchuan • Ceng Pchej-jen kandidáti politbyra Wang Kang 15. politbyro ← • → 17. politbyro 16. sekretariát ÚV KS Číny (listopad 2002 – říjen 2007) tajemníci sekretariátu Ceng Čching-chung (výkonný tajemník) • Liou Jün-šan • Čou Jung-kchang • Che Kuo-čchiang • Wang Kang • Sü Cchaj-chou • Che Jung 15. sekretariát ← • → 17. sekretariát Vedoucí hlavní kanceláře ústředního výboru Komunistické strany Číny Li Fu-čchun (1941–1945) • Jang Šang-kchun (1945–1965) • Wang Tung-sing (1965–1978) • Jao I-lin (1978–1982) • Chu Čchi-li (1982–1983) • Čchiao Š’ (1983–1984) • Wang Čao-kuo (1984–1986) • Wen Ťia-pao (1986–1993) • Ceng Čching-chung (1993–1999) • Wang Kang (1999–2007) • Ling Ťi-chua (2007–2012) • Li Čan-šu (2012–2017) • Ting Süe-siang (2017–2023) • Cchaj Čchi (2023– ) hlavní kancelář sekretariátu ÚV (1941–1948) • hlavní kancelář ÚV (1948– ) Vedoucí organizačního oddělení ústředního výboru Komunistické strany Číny vedoucí Čang Kuo-tchao (1921–1923) • Mao Ce-tung (1924–1925) • Čchen Tu-siou (1925–1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Li Wej-chan (1927) • Luo I-nung (1927–1928) • Čou En-laj (1928–1930) • Siang Jing (úřadující, 1928– ) • Siang Čung-fa (1930) • Čou En-laj (1930) • Li Li-san (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Kchang Šeng (1931) • Li Ču-šeng (1931) • Kchang Šeng (1931–1932) • Chuang Li (1932) • Kchung Jüan (1932–1933) • Žen Pi-š’ (1933) • Li Wej-chan (1933–1935) • Čou En-laj (1935) • Li Wej-chan (1935–1936) • Čang Wen-tchien (1936) • Kuo Chung-tchao (1936–1937) • Čchin Pang-sien (1937) • Čchen Jün (1937–1944) • Pcheng Čen (1943–1953) • Žao Šu-š’ (1953–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956) • An C’-wen (1956–1966) • Nie Ťi-feng (1966– ) • Ču Kuang (1966/67) • Jang Š’-žung ( –1967) • Kuo Jü-feng (1967–1973) • Kuo Jü-feng (1973–1977) • Chu Jao-pang (1977–1978) • Sung Žen-čchiung (1978–1983) • Čchen Jie-pching (1983–1984) • Čchiao Š’ (1984–1985) • Wej Ťien-sing (1985–1987) • Sung Pching (1987–1989) • Lü Feng (1989–1994) • Čang Čchüan-ťing (1994–1999) • Ceng Čching-chung (1999–2002) • Che Kuo-čchiang (2002–2007) • Li Jüan-čchao (2007–2012) • Čao Le-ťi (2012–2017) • Čchen Si (2017–2023) • Li Kan-ťie (2023– ) Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny ředitel Li Wej-chan (1933–1935) • Tung Pi-wu (1935–1937) • Li Wej-chan (1937–1938) • Kchang Šeng (1938–1939) • Teng Fa (1939–1942) • Mao Ce-tung (1942–1947) • Liou Šao-čchi (1948–1953) • Kchaj Feng (1953–1954) • Li Čuo-žan (1954–1955) • Jang Sien-čen (1955–1961) • Wang Cchung-wu (1961–1963) • Lin Feng (1963–1966) • škola zrušena (1966–1977) • Chua Kuo-feng (1977–1982) • Wang Čen (1982–1987) • Kao Jang (1987–1989) • Čchiao Š’ (1989–1993) • Chu Ťin-tchao (1993–2002) • Ceng Čching-chung (2002–2007) • Si Ťin-pching (2007–2013) • Liou Jün-šan (2013–2017) • Čchen Si (2017– )