Carlo Goldoni
| Carlo Goldoni | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Carlo Goldoni |
| Narození | 25. února 1707 Benátky |
| Úmrtí | 6. února 1793 (ve věku 85 let) Paříž |
| Pseudonym | Polisseno Fegejo |
| Povolání | dramatik, spisovatel, libretista, scenárista, překladatel, básník-právník, básník, režisér a prozaik |
| Alma mater | Modenská univerzita Padovská univerzita Univerzita v Pavii |
| Témata | divadlo, literatura, drama, próza a poezie |
| Významná díla | Sluha dvou pánů Mirandolina (La Locandiera) Lékárník La donna di garbo Il bugiardo |
| Manžel(ka) | Nicoletta Connio (od 1736) Nicoletta Connio |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carlo Goldoni (25. února 1707, Benátky – 6. února 1793, Paříž) byl italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini (1720–1721), práva v Pavii (1723–1724) a později v Modeně (1727). Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích.
Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou.
V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.
V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
- Kolos (1724) – satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii
- Belisar (1734) – první kompletní hra, hraná v kamenném divadle
- Světák Jeroným (1738) – autorova první komedie s psanými promluvami hlavní postavy
- Komteska (1743) – první realizované libreto ke komické opeře
- Sluha dvou pánů (1745)
- Pamela (1750) – dramatizace románu Pamela aneb Odměněná ctnost anglického spisovatele Samuela Richardsona
- Lhář (1750-1751)
- Kavárnička (1750)
- Zdravá nemocná (1751)
- Mirandolina (La Locandiera, 1753)
- Náměstíčko (Campiello, 1756)
- Impresário ze Smyrny (1759)
- Poprask na laguně (Le baruffe chiozzotte, 1762)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- František Xaver Šalda: Heslo Carlo Goldoni v Ottově slovníku naučném
- text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986,
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlo Goldoni na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Goldoni v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Carlo Goldoni
Osoba Carlo Goldoni ve Wikicitátech
