Émile Gebhart

Émile Gebhart
ilustrace Gebharta z roku 1905
Narození	19. července 1839 Nancy
Úmrtí	22. dubna 1908 (ve věku 68 let) Paříž
Povolání	pedagog, spisovatel
Národnost	francouzská
Ocenění	Rozpočtová cena (1876) Bordinova cena (1881) důstojník Řádu čestné legie
Příbuzní	Antoine Douot – prastrýc
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Émile Gebhart (19. července 1839 Nancy – 22. dubna 1908 Paříž) byl francouzský pedagog, spisovatel, romanista, kulturní historik a člen Francouzské akademie.

Byl prasynovcem generála Antoine Drouota (1774–1847).

Émile Gebhart dokončil svá studia na lycée v Nancy a byl přijat na École Française v Aténách (1861–1863). Po návratu do Francie, byl poslán jako středoškolský učitel na lycée v Nice (1863–1866) a poté byl jmenován profesorem zahraniční literatury na univerzitě v Nancy. V letech 1880 až 1904 se stal profesorem na katedře jihoevropské literatury na Sorbonně.

V roce 1895 byl zvolen do Académie des sciences morales et politiques, v roce 1904 do Académie française. Za své náboženské a vlastenecké ideály byl napadán radikály. Jeho oblíbenými náměty byla řecká antika a italská renesance. Jeho styl byl jasný, i když občas lehce sarkastický.

Každé léto po pětadvacet let trávil tři měsíce v Itálii, navštívil Řím, Milán, Florencii, Benátky, sháněl knihy v knihovnách, pobýval v klášterech, mluvil s mnichy a sbíral populární legendy.

• Praxitèle. Essai sur l’histoire de l’art et du génie grecs depuis l’époque de Périclès jusqu’à celle d’Alexandre, Paris 1864
• De l'esprit artiste et de l'esprit humoriste. Discours d'ouverture du cours de littérature étrangère, Nancy 1866
• Le XVIIIe siècle anglais et le XVIIIe siècle français. Discours d'ouverture du cours de littérature étrangère à la Faculté de Nancy, Nancy 1868
• De l'Italie. Essais de critique et d’histoire, Paris 1876
• Rabelais, la Renaissance et la Réforme, Paris 1877
• Les origines de la Renaissance en Italie, Paris 1879
• Études méridionales. La Renaissance italienne et la philosophie de l'histoire. Machiavel. Fra Salimbene. Le Roman de don Quichotte. La Fontaine. Le Palais pontifical, Paris 1887
• La Renaissance italienne et la philosophie de l’histoire Machiavel. Fra Salimbene. Le roman de Don Quichotte. La Fontaine. Le Palais pontifical. Les Cenci, Paris 1887
• L'Italie mystique. Histoire de la Renaissance religieuse au Moyen Âge, Paris 1890
• Autour d'une tiare, Paris 1894
• Rabelais, Paris 1895
• Moines et papes. Essais de psychologie historique. Un moine de l'an 1000. Sainte Catherine de Sienne. Les Borgia. Le dernier pape roi, Paris 1896
• Au Son des cloches. Contes et légendes, Paris 1898
• Le Baccalauréat et les études classiques, Paris 1899
• Conteurs florentins du Moyen Age, Paris 1901
• D'Ulysse à Panurge. Contes héroï-comiques, Paris 1902
• Florence, Paris 1906
• Sandro Botticelli et son époque, Paris 1907
• Michel-Ange. Sculpteur et peintre, Paris 1908
• La Vieille Eglise, Paris 1910
• De Panurge à Sancho Pança. Mélanges de littérature européenne, Paris 1911
• Les Jardins de l'histoire, Paris 1911
• Souvenirs d'un vieil Athénien, Paris 1911
• Contes et fantaisies, Paris 1912
• Petits mémoires, Paris 1912
• Les Siècles de bronze, Paris 1913
• L'Age d'or, Paris 1914
• Le Mariage de Panurge, Paris 1928

• Jidášova poslední noc – přeložil R. Javorský; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 23. Praha: J. R. Vilímek, 1912

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Émile Gebhart na anglické Wikipedii a Émile Gebhart na německé Wikipedii.

• Paul Hervieu, Réponse au discours de réception à l’Académie française du 23 février 1905, Paris 1905.
• Henry Bordeaux, Pèlerinages littéraires, Paris 1907, 1913.
• Raymond Poincaré, Discours de réception à l’Académie française du 9 décembre 1909, Paris 1909.
• Charles Benoist: Notice sur la vie et les travaux de M. Emile Gebhart (1839–1908), lue dans la séance du samedi 14 juin 1924, Institut de France, Académie des sciences morales et politiques, Paris 1924.
• Gianturco Elio: The Italian Renaissance in the Estimates of Émile Gebhart and Dilthey, in: Comparative Literature 4, 1952, S. 268–276.