Žalm 38

Žalm 38 („Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení“) je biblický žalm. V překladech, které číslují podle Septuaginty, se jedná o 37. žalm. Žalm je nadepsán těmito slovy: „Žalm Davidův, k připamatování.“^[1] Podle některých vykladačů toto nadepsání znamená, že žalm byl určen pro krále z Davidova rodu, aby ho recitoval před Hospodinem v době osobní tísně nebo tehdy, kdy synové Izraele procházeli nějakým soužením. Jiní spojují hebrejský výraz lehazkir (לְהַזְכִּיר, „k připamatování“) s termínem azkara (אַזְכָּרָה, „připomínka“), jímž byla označována ta část obětního daru, jež se spalovala s kadidlem při výměně předkladných chlebů^[2] nebo při jiných příležitostech.^[3][4][5] Raši uvádí, že tento žalm složil král David, aby jej recitoval před Hospodinem v čase tísně.^[6] Septuaginta i Vulgata v nadepsání žalmu připojují poznámku o tom, že žalm byl zpíván v den sobotní, což je den, kdy se ve stanu úmluvy a později v Chrámu vyměňovaly staré předkladné chleby za čerstvé.^[7] Spis Šimuš Tehilim („Užití Žalmů“), jehož autorem je zřejmě židovský učenec Chaj Ga'on (939–1038), uvádí, že recitace 38. žalmu poskytuje ochranu před následky pomluv a před zlomyslným člověkem.^[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žalm 38 na Wikimedia Commons