[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

České století

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
České století
Žánrhistorický
Formátseriál
NámětPavel Kosatík
RežieRobert Sedláček
HrajíMartin Huba
Martin Finger
Daniel Landa
Ivan Trojan
Jan Novotný
Jiří Vyorálek
David Novotný
Ján Gallovič
Emil Horváth
Marek Daniel
Jaroslav Plesl
Marek Ťapák
Země původuČeskoČesko Česko
Jazykyčesky, slovensky, anglicky, německy, rusky
Počet dílů9
Obvyklá délkacca 75 minut
Produkce a štáb
Vedoucí
produkce
Martin Lubomírský
Výkonný
producent
Jan Lekeš
KameraMichal Krejčí
HudbaMichal Rataj
StřihJosef Krajbich
Matouš Outrata
ZvukMartin Večeřa
Produkční
společnost
Česká televize
Premiérové vysílání
Formát obrazubarevný 16 : 9
Formát zvukumono
Vysíláno27. října 2013 – 7. prosince 2014
České století na ČSFD, Kinoboxu, SZ
Některá data mohou pocházet z datové položky.

České století je český devítidílný televizní seriál pojednávající o pozadí významných dějinných událostí od zahájení první světové války až po vznik samostatné České republiky. Podle tvůrců nejde o čistý dokumentární seriál, ale spíš o filmovou sérii „rozkrývající tabu klíčových událostí našich moderních dějin“. Seriál totiž zejména studuje psychologii a duševní pohnutky jednotlivých aktérů historických událostí v okamžicích, kdy tyto osobnosti „měly nůž na krku“ a byly si vědomy, že svým rozhodnutím ovlivní nejen své blízké, ale celý národ na mnoho let dopředu. Autoři záměrně nehodnotí, zda se dotyční z historického pohledu zachovali správně nebo špatně.

Legendární postavy jsou jenom lidé, co se potí, spekulují, žijí paradoxy, chodí na záchod a žvaní o banalitách, sami zmatení z toho, kam je dějiny předsunuly, a řídí se jediným možným principem, kterým je 'mravní zákon ve mně', jakkoliv špatně a sobecky nakonec třeba jednají.

tvůrci seriálu[1]

Martin Huba - představitel T.G. Masaryka

Herecké obsazení

[editovat | editovat zdroj]
Martin Huba prof. Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Republiky československé
Daniela Kolářová Charlotta Garrigue-Masaryková, jeho žena
Jiří Bábek Jan Masaryk, jejich syn
Ivana Uhlířová Olga Masaryková, jejich dcera
Martin Finger a Jan Novotný dr. Edvard Beneš, ministr zahraničí a druhý prezident Republiky československé
Monika Fingerová Hana Benešová, jeho manželka
Jaromír Janeček poslanec za ČSP Jan Herben, člen Maffie
Jan Grygar Přemysl Šámal, hradní kancléř prezidenta Masaryka
Mário Kubec Karel Kramář, předseda vlády ČSR
Igor Bareš rakouský místodržící František Thun
Pavel Rímský britský politik a diplomat Robert Cecil
Miroslav Donutil David Lloyd George, premiér Spojeného království
Ivo Novák britský novinář a historik Henry Wickham Steed
Jaromír Nosek britský publicista a historik Robert William Seton-Watson
Radim Novák Jaromír Smutný, hradní kancléř prezidentů Beneše a Gottwalda
Daniel Landa plukovník Emanuel Moravec, člen Výboru na obranu republiky
Karel Dobrý armádní generál Lev Prchala, velitel 4. armády
Luboš Veselý armádní generál Vojtěch Luža, zemský vojenský velitel v Brně
Miloslav Mejzlík armádní generál Ludvík Krejčí, hlavní velitel branné moci
Pavel Batěk brigádní generál Karel Paleček, zakladatel československých výsadkových jednotek
David Suchařípa divizní generál Silvestr Bláha, přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky
Miro Grisa divizní generál Karel Husárek, náčelník Ředitelství opevňovacích prací
Martin Stránský armádní generál Sergej Vojcechovský, člen Obrany národa
Robert Jašków armádní generál Jan Syrový, předseda vlády ČSR a ministr obrany
Ivan Trojan podplukovník František Moravec
Aleš Procházka armádní generál Sergěj Ingr, exilový ministr národní obrany
Michal Dlouhý plukovník Emil Strankmüller, přednosta zpravodajství hlavního štábu armády
Andreas Kaulfuss poslanec za sudetoněmeckou sociální demokracii Eugen de Witte
Hartmut Krug předseda sudetoněmecké sociální demokracie Wenzel Jaksch
Richard Syms britský premiér Winston Churchill
Marian Roden státní tajemník MZV Hubert Ripka
Jiří Vyorálek poslanec za KSČ Klement Gottwald, předseda vlády a prezident ČSR
Rita Jasinská Marta Gottwaldová, jeho žena
Radek Holub armádní generál Alexej Čepička, ministr národní obrany a zeť K. Gottwalda
Jaromír Dulava poslanec za KSČ Antonín Zápotocký, předseda vlády a prezident ČSR
David Novotný poslanec za KSČ Rudolf Slánský, generální tajemník ÚV KSČ
Jan Budař Václav Kopecký, ministr informací
Jiří Štrébl Václav Nosek, ministr vnitra
Jiří Havel předseda ČSL Jan Šrámek, náměstek předsedy vlády ČSR
Jiří Čapka poslanec za ČSL Adolf Procházka, ministr zdravotnictví
Miroslav Babuský Jan Jína, přednosta politického odboru KPR za E. Beneše
Vilém Udatný poslanec za ČSL Ivo Ducháček
Martin Veliký poslanec za KSČ Július Ďuriš, ministr zemědělství
Václav Knop poslanec za ČSNS Jaroslav Stránský, ministr školství
Matěj Dadák poslanec za ČSNS Prokop Drtina, ministr spravedlnosti
Hanuš Bor poslanec za ČSNS Petr Zenkl, místopředseda vlády a primátor Prahy
Peter Varga poslanec za ČSNS Julius Firt
Karel Zima předseda ČSSD Bohumil Laušman, ministr průmyslu a náměstek předsedy vlády
Matúš Bukovčan poslanec za DS Štefan Kočvara, náměstek předsedy vlády
Tomáš Kraucher poslanec za ČSNS Vladimír Krajina, člen vedení Univerzity Karlovy
Jan Holík poslanec za ČSL František Hála, ministr pošt
Petra Jungmanová poslankyně za ČSNS Milada Horáková, předsedkyně Rady československých žen
Vladimír Koval Valerian Alexandrovič Zorin, náměstek MZV SSSR
Zdeněk Bureš Antonín Novotný, první tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR
Andrej Bestchastny Anastas Mikojan, člen Státního výboru SSSR pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí
Emil Horváth armádní generál Ludvík Svoboda, prezident ČSSR
Ján Gallovič a Alois Švehlík Alexander Dubček, první tajemník ÚV KSČ
Peter Marcin Vasil Biľak, člen ÚV KSS
Oleksandr Ignatuša Leonid Iljič Brežněv, první tajemník ÚV KSSS
Alexander Podolkhov Alexej Kosygin, předseda Rady ministrů Sovětského svazu, tj. vlády SSSR a člen sovětských poradců za Gottwalda
Ján Greššo Gustáv Husák, místopředseda vlády ČSSR, později prezident ČSSR
Jiří Zapletal ml. Josef Smrkovský, předseda Národního shromáždění ČSSR
Jan Vondráček Oldřich Černík, předseda vlády ČSSR
Zdeněk Černín František Kriegel, člen předsednictva ÚV KSČ
Petr Halberstadt Zdeněk Mlynář, tajemník ÚV KSČ
Marek Daniel dramatik Václav Havel, prezident ČSFR
Tereza Hofová Olga Havlová, jeho žena
David Matásek spisovatel Pavel Kohout
Jan Hájek básník Ivan Martin Jirous
František Němec Jan Patočka, filosof, fenomenolog
Petr Vacek František Šmejkal, historik umění, signatář Charty 77
Martin Myšička Jiří Němec, filosof, signatář Charty 77
Miroslav Táborský Jiří Hájek, diplomat, pozdější mluvčí Charty 77
Michal Pavlata Václav Černý, literární vědec, signatář Charty 77
Petr Batěk Petr Uhl, novinář, signatář Charty 77
Jiří Lábus Ladislav Adamec, předseda vlády ČSSR
Roman Luknár Marián Čalfa, předseda vlády ČSSR
Oldřich Kaiser Oskar Krejčí, poradce předsedy vlády
Václav Jiráček Václav Malý, disident, kněz
Jan Krafta Vladimír Hanzel, tajemník Václava Havla
Jan Sklenář Alexandr Vondra, disident, signatář Charty 77
Miroslav Hanuš Petr Pithart, signatář Charty 77, premiér vlády ČR v rámci federace
Daniel Rous Jiří Křižan, scenárista, spoluautor petice Několik vět
Matej Landl Ján Čarnogurský, disident, pozdější místopředseda federální vlády
Martin Janouš poslanec za ODS Jan Stráský, poslední předseda vlády ČSFR
Martin Dejdar poslanec za ODS Miroslav Macek, místopředseda vlády ČSFR
Jaroslav Plesl poslanec za ODS Václav Klaus, předseda vlády ČR
Marek Ťapák poslanec za HZDS Vladimír Mečiar, předseda vlády SR
Bohumil Klepl Tomáš Ježek, ekonom, jeden z tvůrců kupónové privatizace
Petr Pelzer Pavel Tigrid, novinář, emigrant, po 1989 poradce prezidenta Václava Havla

Seznam epizod

[editovat | editovat zdroj]
PořadíNázevRok dějePremiéra na ČT1[2]Sledovanost (v mil.)
1Veliké bourání191820131027a27. října 20130,630[3]
Díl zasazený do období 1. světové války se věnuje cestě T. G. Masaryka do exilu a jeho snaze přesvědčit francouzské a britské politiky o uznání nezávislosti Československa jako jednoho z cílů války proti Trojspolku.[4] 
2Den po Mnichovu193820131103a3. listopadu 20130,752[5]
Díl zasazený do období mezi 21. zářím a 5. říjnem 1938 se věnuje konfliktu mezi E. Benešem a představiteli armády (především E. Moravcem) v době tzv. Vlády obrany republiky a všeobecné mobilizace a končí demisí prezidenta po odstoupení pohraničí v souladu s Mnichovskou dohodou.[6] 
3Kulka pro Heydricha194120131110a10. listopadu 20130,686[7]
Díl věnovaný dvěma hlavním problémům, které řešil československý exil v Londýně: vztah Čechů a Němců (představovaný konfliktem mezi E. Benešem a W. Jakschem o podobu česko-německého soužití v poválečném Československu) a propojení zahraničního a domácího odboje (hlavní osobou je zde generál F. Moravec, který nakonec rozhodne o operaci Anthropoid). Závěr je pak věnován Benešově řeči z února 1945, ve které nastiňuje plán odsunu.[8] 
4Všechnu moc lidu Stalinovi194820131117a17. listopadu 20130,534[9]
Díl zasazený do období mezi 17. únorem a 25. únorem 1948 (období označované jako Únor 1948), tedy mezi demisí nekomunistických ministrů podanou premiérovi Gottwaldovi a Benešovo přijetí Gottwaldova návrhu řešení polit. krize pod nátlakem ulice a ovládnutí země Gottwaldem a Komunistickou stranou. Díl jasně ukazuje slabost demokratických sil, která má kořeny již v samotném ustanovení Národní fronty, která ostrakizuje a v důsledku zakazuje opozici. V takové situaci stačí, aby jedna strana měla klíčová ministerstva, či na ně dosadila loajální lidi a ovládne celý stát.[10] 
5Zabíjení soudruha195120131124a24. listopadu 20130,663[11]
Díl zasazený do období mezi 27. červnem 1950 (poprava Milady Horákové) a 5. prosincem 1952 (poprava Rudolfa Slánského). Popisuje atmosféru strachu, která zasáhla nejen politickou opozici, ale i samotné členy nejvyšší vedení KSČ, kde nikdo nedůvěřuje nikomu. Absolutní moc mají jen složky StB a sovětští poradci, zastupující všemocného Stalina. Ve svém důsledku tak stranu a stát neřídí K. Gottwald, ale sovětští poradci, StB a členové strany nejvíce napojeni na ÚV KSSS (A. Čepička, V. Kopecký). Zlomený Gottwald nechává popravit Slánského a končí jako bezmocná lidská troska.[12] 
6Musíme se dohodnout196820141116a16. listopadu 20140,350[13]
Díl zasazený do období mezi 20. srpnem a 26. srpnem 1968, tedy období mezi okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a podpisem Moskevského protokolu téměř všemi členy unesené československé delegace v čele s tehdejším prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem a prezidentem Ludvíkem Svobodou, s jednou výjimkou v osobě Františka Kriegela. Díl popisuje proměnu postoje hlavních aktérů (Svoboda, Dubček) a vítězství oportunistických (Husák) a konzervativních (Biľak, Indra) sil ve straně.[14] 
7Je to jen rokenrol197620141123a23. listopadu 20140,389[15]
Díl zasazený do období od ledna do prosince roku 1976 se věnuje angažovanosti tehdejšího dramatika Václava Havla ve prospěch Ivana "Magora" Jirouse a skupiny Plastic People při jejich konfliktu se státní mocí. Podpora zatčených jak ze strany veřejnosti, tak i významných osobností (politik Kriegel, filosof Němec) inspirovalo Václava Havla a Pavla Kohouta k sepsání manifestu, který by upozornil na nedodržování lidských práv v ČSSR, přestože se k tomu československá delegace zavázala podpisem na Helsinské deklaraci v r. 1975. Manifest pak dostal název Charta 77.[16] 
8Poslední hurá198920141130a30. listopadu 20140,404[17]
Díl zasazený do období od 21. listopadu (první oficiální schůzka zástupců OF s federálním premiérem L. Adamcem) do 16. prosince 1989 (první oficiální televizní projev V. Havla) líčí jednání OF s představiteli federální vlády: nejprve neúspěšná s L. Adamcem, která vyvrcholila jeho veřejnou rezignací na funkci, a později s pragmatickým M. Čalfou. Popsány jsou i neveřejné dohody Čalfa-Havel a Havel-Dubček o řešení česko-slovenské otázky obsazování vysokých ústavních funkcí (premiér a předseda FS Slováci, prezident Čech) protlačením přes původní, prakticky neschopné Federální shromáždění, a to včetně úmluvy, že po volbách v roce 1990 Havel přepustí funkci prezidenta právě Dubčekovi.[18] 
9Ať si jdou199220141207a7. prosince 20140,366[19]
Díl zasazený do období od 20. listopadu 1989 do 26. srpna 1992 se věnuje rozdílnému pohledu v české a slovenské části federace na porevoluční vývoj i rozdílným politickým tématům, která dominovala v jednotlivých republikách – kupónová privatizace v ČR a nezávislost v SR.[20] 

Podle scénářů Pavla Kosatíka vznikla také komiksová řada Češi. Každý díl výtvarně zpracoval jiný autor.

  • Češi 1918 – Jak Masaryk vymyslel Československo – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2013, ISBN 978-80-204-3158-5
  • Češi 1952 – Jak Gottwald zavraždil Slánského – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-2913-1
  • Češi 1942 – Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3389-3
  • Češi 1992 – Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3500-2
  • Češi 1989 – Jak se stal Havel prezidentem – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2015, ISBN 978-80-204-3623-8
  • Češi 1968 – Jak Dubček v Moskvě kapituloval – Mladá fronta, 2016, ISBN 978-80-204-3696-2
  • Češi 1948 – Jak se KSČ chopila moci – Mladá fronta/Čská televize, 2016, ISBN  978-80-204-3728-0
  • Češi 1977 – Jak z rok'n'rollu vznikla Charta – Mladá fronta/Česká televize 2016, ISBN  978-80-204-3390-9
  • Češi 1938 – Jak Beneš ustoupil Hitlerovi – Mladá fronta/Česká televize 2016, ISBN  978-80-204-3388-6
  1. České století: Hybatelé dějin jsou taky jenom lidé. Česká televize [online]. 2013-09-24 [cit. 2013-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-25. 
  2. Všechna vysílání pořadu od 1. 1. 2000 [online]. Česká televize [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  3. mav. České století vidělo poprvé 630 tisíc diváků. MediaGuru [online]. PHD, 2013-10-28 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  4. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212023-velike-bourani-1918/
  5. mav. Doktoři z Počátků stále jedničkou nedělního večera. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-04 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  6. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212007-den-po-mnichovu-1938/
  7. mav. Doktoři z Počátků pod 1,5 mil., večer ale zvítězili. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-11 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  8. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212024-kulka-pro-heydricha-1941/
  9. mav. Talent se v neděli těsně dostal před České století. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-18 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  10. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212008-vsechnu-moc-lidu-stalinovi-1948/
  11. mav. Talent zvyšuje sledovanost, na Doktory to ale nestačí. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-25 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  12. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212043-zabijeni-soudruha-1951/
  13. mav. Sledovanost Vinařů a Kriminálky Anděl snížil fotbal. MediaGuru [online]. PHD, 2014-11-17 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  14. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212056-musime-se-dohodnout-1968/
  15. mav. Neděli si opět rozdělily Vinaři a Kriminálka Anděl. MediaGuru [online]. PHD, 2014-11-24 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  16. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212057-je-to-jen-rock-n-roll-1976/
  17. mav. Neděli si opět rozdělily Vinaři a Kriminálka Anděl. MediaGuru [online]. PHD, 2014-12-01 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 
  18. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21351212041-posledni-hura-1989/
  19. mav. Kriminálka a Vinaři opět vyrovnaně a nad milionem. MediaGuru [online]. PHD, 2014-12-08 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  20. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21451212001-at-si-jdou-1992/

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]