PPS (samopal): Porovnání verzí

PPS
	PPS-43
Typ	Samopal
Místo původu	Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě	1942–60. léta (SSSR); 1942–dosud (ostatní)
Války	Druhá světová válka; Čínská občanská válka; Korejská válka; Indočínská válka; Invaze v zátoce Sviní; Válka ve Vietnamu; Občanská válka v Kambodži; Občanská válka v Laosu; Portugalská koloniální válka; Liberijská občanský válka; Občanská válka v Rhodesii; Válka za nezávislost Namibie; Rusko-ukrajinská válka
Historie výroby
Konstruktér	I. K. Bezručko-Vysockij a Alexej Sudajev
Navrženo	1942
Výroba	1942–1946 (SSSR)
Vyrobeno kusů	cca 2 mil. (SSSR)
Varianty	PPS-42, PPS-43, M/44, PPS wz. 1943/1952, Typ 43
Základní údaje
Hmotnost	3,36 kg (bez nábojů)
Délka	820 mm
Délka hlavně	272 mm
Typ náboje	7,62 × 25 mm Tokarev
Ráže	7,62 mm
Kadence	500-600 ran/minutu
Úsťová rychlost	490 m/s
Účinný dostřel	cca 150 m
Zásobování municí	schránkový zásobník na 35 nábojů

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 1. 6. 2024, 20:22

PPS (rusky Пистолет-пулемёт Судаева / Pistolet-pulemjot Sudajeva, česky Samopal Sudajeva) je série sovětských automatických palných zbraní konstruktéra Alexeje Sudajeva. Byl určen zejména jako výzbroj výsadkových a tankových jednotek, kde měl nahradit méně skladný a těžší samopal Špagin PPŠ-41. Vyráběl se i v letech po druhé světové válce a byl používán v mnoha zemích světa.

Vývoj

Tato materiálově nenáročná zbraň se začala vyrábět roku 1942 v primitivních podmínkách obklíčeného Leningradu pod označením Sudajev PPS-42. Tato verze byla vyrobena pouze v menším počtu kusů a v létě roku 1943 byla nahrazena vylepšeným typem Sudajev vzor 43 (PPS-43). Jen do konce roku 1943 bylo vyrobeno přes 46 tisíc kusů. Výroba byla zaváděna i jinde v SSSR a do konce války bylo vyrobeno okolo 2 milionů kusů.

Po druhé světové válce byly přebytečné samopaly dodávány do spřátelených rozvojových zemí v Evropě, Asii i Africe. Samopal byl licenčně vyráběn v Číně pod názvem typ 54 a v Polsku jako wz. 1943 nebo wz. 1943/52 s dřevěnou pažbou. Ve Finsku probíhala výroba kopií v ráži 9 mm pod označením Konepistooli m/44 a tento finský model byl později kopírován i v Německu pod názvem DUX-53 a DUX-59.

Konstrukce

Téměř celý samopal Sudajev byl zhotoven z kovu. V porovnání s předchozím samopalem Špagin PPŠ-41 je lehčí, kompaktnější a lépe ovladatelný. Spotřeba materiálu byla oproti modelu PPŠ dvakrát menší a třikrát se snížil čas potřebný k výrobě jednoho kusu. Ve velké míře je u tohoto typu využito technologie lisování a svařování. Vrchní část těla, plášť hlavně a úsťová brzda byly vylisovány z jednoho plátu kovu. Do střední části byl vložen blok oceli, do něhož byla zalisována hlaveň. Vývrt hlavně byl pro prodloužení životnosti chromovaný. Na přední části hlavně byly kruhové otvory chlazení hlavně. Sklopná ramenní opěrka byla připevněna na zadní části pouzdra závěru. Pistolová rukojeť byla vyrobena u prvních kusů ze dřeva, později byla vyráběna z černého plastu. Velmi jednoduché hledí ze dvou různě vysokých plátků se zářezy je určeno pro střelbu na vzdálenosti do 100 m a do 200 m. Páčka pojistky je umístěna před jazýčkem spouště. Segmentový schránkový zásobník pojmul 35 nábojů. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkou. Poměrně nevelká rychlost střelby - 500-600 ran/min (700-900 ran/min u PPŠ-41 ) umožňovala po získání cviku střílet jednotlivými ranami.

Odkazy

Literatura

Chris Bishop - Encyklopedie pěchotních střelných zbraní - Jota Military 1998 - ISBN 80-7217-064-3
A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - ISBN 80-206-0150-3
(mc). Samopal PPS-43. Střelecký magazín. 2004, čís. 8, s. 24–25. ISSN 1211-4014.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu PPS na Wikimedia Commons
Samopal sovětský vz. 1943 (Sudajev PPS - 43) na Palba.cz
Samopal PPS na Modern Firearms

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - zbraň
-| jméno = Samopal PPS-43
+| jméno = PPS
 | obrázek = PPS-43 Soviet 7.62 mm submachine gun.jpg
 | velikost obrázku = 300px
@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 | střelná = ano
 <!-- Historie služby -->
-| služba = 1942 - ?
+| služba = 1942–60. léta (SSSR)<br />1942–dosud (ostatní)
 | používána =
+| války = [[Druhá světová válka]]<br />[[Čínská občanská válka]]<br />[[Korejská válka]]<br />[[Indočínská válka]]<br>[[Invaze v zátoce Sviní]]<br />[[Válka ve Vietnamu]]<br />[[Občanská válka v Kambodži]]<br />[[Občanská válka v Laosu]]<br />[[Portugalská koloniální válka]]<br />Liberijská občanský válka<br />[[Občanská válka v Rhodesii]]<br />[[Válka za nezávislost Namibie]]<br />[[Rusko-ukrajinská válka]]
-| války = [[Druhá světová válka]]
 <!-- Historie výroby -->
-| konstruktér = [[Alexej Sudajev]]
+| konstruktér = I. K. Bezručko-Vysockij a [[Alexej Sudajev]]
-| datum návrhu =
+| datum návrhu = 1942
 | výrobce =
-| datum výroby =
+| datum výroby = 1942–1946 (SSSR)
-| počet = cca 2 mil.
+| počet = cca 2 mil. (SSSR)
-| varianty = PPS-42, PPS-43
+| varianty = PPS-42, PPS-43, M/44, PPS wz. 1943/1952, Typ 43
 <!-- Základní údaje -->
 | hmotnost = 3,36 kg (bez nábojů)
@@ Řádek 50: / Řádek 50: @@
 | síla exploze =
 }}
-Samopal '''PPS-43''' (rusky ''Пистолет-пулемёт Судаева'' / ''Pistolet-pulemjot Sudajeva'', česky ''Samopal Sudajeva'') byla sovětská automatická palná zbraň konstruktéra [[Alexej Sudajev|Alexeje Sudajeva]]. Byl určen zejména jako výzbroj výsadkových a tankových jednotek, kde měl nahradit méně skladný a těžší samopal [[Samopal PPŠ-41 Špagin|Špagin PPŠ-41]]. Vyráběl se i v letech po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] a byl používán v mnoha zemích světa.
+'''PPS''' ({{vjazyce2|ru|''Пистолет-пулемёт Судаева''}} / ''Pistolet-pulemjot Sudajeva'', česky ''Samopal Sudajeva'') je série [[Sovětský svaz|sovětských]] [[Automatická zbraň|automatických]] [[Palná zbraň|palných zbraní]] konstruktéra [[Alexej Sudajev|Alexeje Sudajeva]]. Byl určen zejména jako výzbroj výsadkových a tankových jednotek, kde měl nahradit méně skladný a těžší samopal [[Samopal PPŠ-41 Špagin|Špagin PPŠ-41]]. Vyráběl se i v letech po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] a byl používán v mnoha zemích světa.
-== Výroba a použití ==
+== Vývoj ==
-Tato materiálově nenáročná zbraň se začala vyrábět roku [[1942]] v primitivních podmínkách obklíčeného [[Obležení Leningradu|Leningradu]] pod označením '''Sudajev PPS-42'''. Tato verze byla vyrobena pouze v menším počtu kusů a v létě roku [[1943]] byla nahrazena vylepšeným typem '''Sudajev vzor 43''' ('''PPS-43)'''. Jen do konce roku [[1943]] bylo vyrobeno přes 46 tisíc kusů. Výroba byla zaváděna i jinde v [[Sovětský svaz|SSSR]] a do konce války bylo vyrobeno okolo 2 milionů kusů.
+Tato materiálově nenáročná zbraň se začala vyrábět roku [[1942]] v primitivních podmínkách obklíčeného [[Obležení Leningradu|Leningradu]] pod označením ''Sudajev PPS-42''. Tato verze byla vyrobena pouze v menším počtu kusů a v létě roku [[1943]] byla nahrazena vylepšeným typem ''Sudajev vzor 43'' (''PPS-43)''. Jen do konce roku [[1943]] bylo vyrobeno přes 46 tisíc kusů. Výroba byla zaváděna i jinde v [[Sovětský svaz|SSSR]] a do konce války bylo vyrobeno okolo 2 milionů kusů.
-Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byly přebytečné samopaly dodávány do spřátelených rozvojových zemí v Evropě, Asii i Africe. Samopal byl licenčně vyráběn v Číně pod názvem '''typ 54''' a v Polsku jako '''wz. 1943''' nebo '''wz. 1943/52''' s dřevěnou pažbou. Ve Finsku probíhala výroba kopií v ráži 9 mm pod označením '''Konepistooli m/44''' a tento finský model byl později kopírován i v Německu pod názvem '''DUX-53''' a '''DUX-59'''.
+Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byly přebytečné samopaly dodávány do spřátelených rozvojových zemí v Evropě, Asii i Africe. Samopal byl licenčně vyráběn v Číně pod názvem ''typ 54'' a v Polsku jako ''wz. 1943'' nebo ''wz. 1943/52'' s dřevěnou pažbou. Ve Finsku probíhala výroba kopií v ráži 9 mm pod označením ''Konepistooli m/44'' a tento finský model byl později kopírován i v Německu pod názvem ''DUX-53'' a ''DUX-59''.
 == Konstrukce ==
+[[File:PPS-43 section.png|thumb|vlevo|Nákres samopalu]]
-Téměř celý samopal Sudajev byl zhotoven z [[Kovy|kovu]]. V porovnání s předchozím samopalem [[Samopal PPŠ-41 Špagin|Špagin PPŠ-41]] je lehčí, kompaktnější a lépe ovladatelný. Spotřeba materiálu byla oproti modelu PPŠ dvakrát menší a třikrát se snížil čas potřebný k výrobě jednoho kusu. Ve velké míře je u tohoto typu využito technologie [[lis]]ování a [[svařování]]. Vrchní část těla, plášť hlavně a úsťová brzda byly vylisovány z jednoho plátu kovu. Do střední části byl vložen blok oceli, do něhož byla zalisována hlaveň. [[Vývrt hlavně]] byl pro prodloužení životnosti [[Chromování|chromovaný]]. Na přední části hlavně byly kruhové otvory chlazení hlavně. Sklopná ramenní opěrka byla připevněna na zadní části pouzdra závěru. [[Pistol]]ová rukojeť byla vyrobena u prvních kusů ze dřeva, později byla vyráběna z černého [[plast]]u. Velmi jednoduché hledí ze dvou různě vysokých plátků se zářezy je určeno pro střelbu na vzdálenosti do 100 m a do 200 m. Páčka [[Pojistka zbraně|pojistky]] je umístěna před jazýčkem spouště. Segmentový schránkový zásobník pojmul 35 nábojů. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkou. Poměrně nevelká rychlost střelby - 500-600 ran/min (700-900 ran/min u [[Samopal PPŠ-41 Špagin|PPŠ-41]] ) umožňovala po získání cviku střílet jednotlivými ranami.
+Téměř celý samopal Sudajev byl zhotoven z [[Kovy|kovu]]. V porovnání s předchozím samopalem [[Samopal PPŠ-41 Špagin|Špagin PPŠ-41]] je lehčí, kompaktnější a lépe ovladatelný. Spotřeba materiálu byla oproti modelu PPŠ dvakrát menší a třikrát se snížil čas potřebný k výrobě jednoho kusu. Ve velké míře je u tohoto typu využito technologie [[lis]]ování a [[svařování]]. Vrchní část těla, plášť hlavně a úsťová brzda byly vylisovány z jednoho plátu kovu. Do střední části byl vložen blok oceli, do něhož byla zalisována [[hlaveň]]. [[Vývrt hlavně]] byl pro prodloužení životnosti [[Chromování|chromovaný]]. Na přední části hlavně byly kruhové otvory chlazení hlavně. Sklopná ramenní opěrka byla připevněna na zadní části pouzdra [[závěr]]u. [[Pistol]]ová rukojeť byla vyrobena u prvních kusů ze dřeva, později byla vyráběna z černého [[plast]]u. Velmi jednoduché hledí ze dvou různě vysokých plátků se zářezy je určeno pro střelbu na vzdálenosti do 100 m a do 200 m. Páčka [[Pojistka zbraně|pojistky]] je umístěna před jazýčkem spouště. Segmentový schránkový zásobník pojmul 35 nábojů. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkou. Poměrně nevelká rychlost střelby - 500-600 ran/min (700-900 ran/min u [[Samopal PPŠ-41 Špagin|PPŠ-41]] ) umožňovala po získání cviku střílet jednotlivými ranami.
 == Odkazy ==
 === Literatura ===
-* Chris Bishop - Encyklopedie pěchotních střelných zbraní - Jota Military 1998 - ISBN 80-7217-064-3
+* Chris Bishop - Encyklopedie pěchotních střelných zbraní - Jota Military 1998 - {{ISBN|80-7217-064-3}}
-* A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - ISBN 80-206-0150-3
+* A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - {{ISBN|80-206-0150-3}}
 * {{Citace periodika
  | příjmení =
@@ Řádek 78: / Řádek 79: @@
  | ročník =
  | číslo = 8
- | strany = 24 - 25
+ | strany = 24–25
  | url =
  | issn = 1211-4014

Sovětské lehké zbraně druhé světové války

Pistole a revolvery	TT-33 • Nagant M1895

Pušky a karabiny	AVS-36 • SVT-40 • Mosin-Nagant

Samopaly	PPD • PPŠ-41 • PPS

Kulomety	Maxim • DS-39 • DP • SG-43 • DŠK

Protitankové pušky	PTRD-41 • PTRS

Granáty	F-1 • RGD-33 • RG-41 • RG-42 • RPG-40 • RPG-43 • RPG-6