Esa-Pekka Salonen

Esa-Pekka Salonen
Esa-Pekka Salonen
	Esa-Pekka Salonen (2014)
Základní informace
Narození	30. června 1958 (66 let); Helsinky
Žánry	opera
Povolání	dirigent a hudební skladatel
Nástroje	lesní roh
Aktivní roky	1979–
Členem skupin	Americká akademie umění a věd
Ocenění	Pro Finlandia (1992); Litteris et Artibus (1996); důstojník Řádu umění a literatury (1998); honorary doctor of the Royal College of Music (2011); Grawemeyerova cena (2012); … více na Wikidatech
Web	www.esapekkasalonen.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Esa-Pekka Salonen (* 30. června 1958 Helsinky) je finský dirigent a hudební skladatel. V současnosti je šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Philharmonia Orchestra v Londýně a uměleckým ředitelem Baltského festivalu, který roku 2003 zakládal. Působí nadále jako hostující dirigent u Los Angeles Philharmonic, kde byl šéfdirigentem v letech 1992-2009. Je tzv. rezidenčním skladatelem pro Newyorskou filharmonii a jako hostující dirigent řídí orchestr Finské národní opery. Po dobu 11 let byl šéfdirigentem Švédského rozhlasového symfonického orchestru.

Hudební kariéra

Vystudoval hru na lesní roh a skladbu na Sibeliově akademii v Helsinkách; jeho spolužákem byl skladatel Magnus Lindberg, s nímž vytvořil uměleckou skupinu Korvat auki („Otevřené uši“) a orchestr Toimii.

Dirigentsky debutoval v roce 1979 s orchestrem Finského rozhlasu. Roku 1983 se stal dirigentem londýnského tělesa Philharmonia Orchestra, nejdřív jako zastupující dirigent, v letech 1985–1994 regulérně a od roku 2008 coby šéfdirigent. V období 1984–1995 byl zároveň dirigentem orchestru švédského rozhlasu. V letech 1992–2009 dirigoval a vedl Los Angeles Philharmonic (Losangeleskou filharmonii), s níž nastudoval 54 nových děl a absolvoval 973 koncertů.

Osobní život a ocenění

Salonen a jeho manželka Jane Price, která je bývalou členkou londýnského Philharmonia Orchestra, mají spolu tři děti, dcery Ellu Aneiru a Anju Sofii a syna Olivera.^[1]^[2]

V dubnu 2010 byl Salonen zvolen zahraničním čestným členem Americké akademie umění a věd (American Academy of Arts and Sciences).^[3] V květnu 2010 obdržel Salonen čestný doktorát od University of Southern California.^[4]

Roku 2014 vystupoval v reklamě firmy Apple na iPad Air.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esa-Pekka Salonen na anglické Wikipedii.

↑ SWED, Mark: How Esa-Pekka Salonen and Los Angeles Philharmonic grew together. Los Angeles Times, [1], 28. září 2008 (anglicky).
↑ TOMMASINI, Anthony: Classical Music Star Grabs, and Holds, the Imagination of Fickle Los Angeles. New York Times, [2], 2. června 2005 (anglicky).
↑ New American Academy Announces 2010 Class of Fellows and Foreign Honorary Members, [3] Archivováno 23. 4. 2010 na Wayback Machine., 19. dubna 2010 (anglicky).
↑ NG, David: Esa-Pekka Salonen receiving honorary degree at USC. Los Angeles Times, [4], 14. května 2010 (anglicky).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Esa-Pekka Salonen na Wikimedia Commons
Osoba Esa-Pekka Salonen ve Wikicitátech
(anglicky) Životopis na oficiálních stránkách

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Swed_Sept_2008-1] SWED, Mark: How Esa-Pekka Salonen and Los Angeles Philharmonic grew together. Los Angeles Times, [1], 28. září 2008 (anglicky).

[2] TOMMASINI, Anthony: Classical Music Star Grabs, and Holds, the Imagination of Fickle Los Angeles. New York Times, [2], 2. června 2005 (anglicky).

[3] New American Academy Announces 2010 Class of Fellows and Foreign Honorary Members, [3] Archivováno 23. 4. 2010 na Wayback Machine., 19. dubna 2010 (anglicky).

[4] NG, David: Esa-Pekka Salonen receiving honorary degree at USC. Los Angeles Times, [4], 14. května 2010 (anglicky).

[1]

[2]

[3]

[4]

Šéfdirigenti Los Angeles Philharmonic

Walter Henry Rothwell (1919–1927) • Georg Schnéevoigt (1927–1929) • Artur Rodziński (1929–1933) • Otto Klemperer (1933–1939) • Alfred Wallenstein (1943–1956) • Eduard van Beinum (1956–1959) • Zubin Mehta (1962–1978) • Carlo Maria Giulini (1978–1984) • André Previn (1985–1989) • Esa-Pekka Salonen (1992–2009) • Gustavo Dudamel (od 2009)