Chors
Chors (také Chrs, Chers, Churs, Chros) je bůh nejasného původu ctěný v Rusku (je pravděpodobně osetinského nebo alanského původu [1]), spojovaný se sluncem, možná měsícem.[2] Je zmiňován také ve Slově o Pluku Igorově kde se dá identifikovat se sluncem v pasáži kde kníže Všeslav dorazil do Tmutaraki dříve než vyšlo slunce je vyjádřena „předstihl velikého Chorsa během vlčím“. Tento výklad však spíše odpovídá ztotožnění s měsícem. Pak byl Chors protipólem Dažboga spojovaného se sluncem a ohněm.[3] Patřil mezi bohy, jimž v Kyjevě roku 980 vztyčil idoly kníže Vladimír a mezi nimiž nechyběl ani sluneční bůh Dažbog, což by mohlo dokazovat funkci Chorse jako boha měsíce. Ovšem podle nejstarších opisů Pověsti vremennych let o bozích knížete Vladimíra je Chors zmiňován jako "Chors Dažbog", což spíše poukazuje na solární funkci. Logicky by to mohlo znamenat ztotožnění cizího slunečního boha Chorse s místním slovanským Dažbogem, který je také bohem slunce.[4]
V případě výkladu jako solárního boha je jeho jméno odvozováno z řeckého chrysós (zlatý) či perské khoreš (slunce). Spojení s měsícem zase může ukazovat slovanské krs, vychrlý, zubožený, jež by souviselo s ubývajícím měsícem. V některých pramenech je označován za „židovského anděla hromu“ nebo zbožštěnou osobu.[5]
Podle Bájí a mýtů starých slovanů je s bohyní Chors vázán příběh milostného trojúhelníku. Bohyní podzimu měla být dcera mladičké Chors, bledé a téměř průsvitné bohyně měsíce, která dala lidem zpěv, ukolébavky a verše. Je to však jinak... Chors je jemná, subtilní, téměř neviditelná, noční a éterická bohyně, jejíž jméno (jeho slovní základ) můžeme uvádět v souvislosti s ruským slovem „choroš“ nebo „chořiště“, což je kolo, v němž tancují víly.
Chors je krásná mladičká bohyně, která miluje boha Radhosta. Ten však si mladičké Chors příliš nevšímá, narozdíl od samotářského boha Striboga, boha větrů, vánků a povětří, který Chors miluje. Aby Chors získal, ukradl potají plášť boha Radhosta a k ránu se vkradl do komnat, po celé noci znavené Chors. Ta lest neprokoukla a nechala se svést. Bůh Radhost zuřil, avšak ne pro počestnost Chors, ale pro ukradený plášť, který ráno našel pohozený na svém trůně, zatímco ho celou noc hledal. Chors se cítila podvedaná, osamělá a začala se bát o dítě, které již cítila pod srdcem. Prosila o milost pro svou holčičku a navrhovala, že by mohla být bohyní období mezi létem a zimou. Avšak hlavní Bůh Svarožic rozhodl. Vzal ještě nenarozenou bohyni do svých rukou a nechal ji rozplynout se slovy „Budiž rozplynuta, ty, jež nejsi ani plod léta, ani plod zim.“ Ozvěna ještě dlouho opakovala jeho poslední slova plod zim, plod zim, plodzim, podzim, podzim... až si ta slova všichni zapamatovali. A tak období mezi létem a zimou nemá bohyni, ale má název. A protože nemá bohyni, perou se o toto období Živa s Morenou. Když je ještě hezky, vyhrává Živa a když převládnou plískanice, zavládne Morena. A Chors? Ta tajně miluje pozemskou ženu od Dunaje Pizamar, ve které vidí svou ztracenou dceru.
Literatura
- Niederle Lubor, Rukověť slovanských starožitností, ČSAV, Praha 1953
- Zdeněk Váňa, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama, Praha 1990
- Michal Téra, Perun bůh hromovládce, Pavel Mervart, Praha, 2009
- Martin Pitro, Zdeněk Vokáč, Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002
- Jan Máchal, Bájesloví slovanské, Votobia, Olomouc, 1995
- Naďa Profantová, Martin Profant: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Nakladatelství Libri, Praha 2000, ISBN 80-7277-011-X.
- Juraj Červenák Černoknežník
- Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
- Irena Šindlářová, Josef Růžička, Báje a mýty starých slovanů, Fontána, 2003
- Zuzana Řezáčová Lukášková, Slovanské bohyně v nás, časipis Regenerace, č. 4, 2012
Reference
- ↑ Michal Téra: Perun bůh hromovládce, Pavel Mervart, Praha, 2009, (ISBN 978-80-86818-82-5), S. 125.
- ↑ Martin Pitro, Petr Vokáč: Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002, (ISBN 80-85866-91-9), S. 65.
- ↑ Zdeněk Váňa: Mythologie und Götterwelt der slawischen Völker, Stuttgart 1992, (ISBN 3-87838-937-X), S. 79.
- ↑ Michal Téra: Perun bůh hromovládce, Pavel Mervart, Praha, 2009, (ISBN 978-80-86818-82-5), S. 126.
- ↑ Martin Pitro, Petr Vokáč: Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002, (ISBN 80-85866-91-9), S. 64.
