Cerusit
| Cerusit | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Kategorie | minerál |
| Chemický vzorec | PbCO3 |
| Identifikace | |
| Barva | bělavá, žlutá, černá |
| Vzhled krystalu | krystaly sloupcovité a pyramidální |
| Soustava | rombická |
| Tvrdost | 3-3,5 |
| Lesk | diamantový až skelný |
| Štěpnost | prismatická |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 6,55 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | rozpustný v kyselinách( šumí ve zředěné kyselině dusičné) |
Cerusit je kosočtverečný minerál V. třídy (karbonáty), z řady aragonitu, s nímž je izotypní,[1] chemicky jde o uhličitan olovnatý (PbCO3), místy hojný. Pojmenoval jej François Sulpice Beudant (1832) podle latinského slova cerussa, které v roce 1565 použil Konrad Gessner pro olovnatou bělobu. Vysoký obsah olova (téměř 78 %) se projevuje značnou měrnou hmotností.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Sekundární nerost, typický produkt oxidace galenitu a dalších nerostů Pb jak na rudních žilách (často společně s nerosty Cu a Zn), tak i ložiskových tělesech ve vápencích.[2] Je nejhojnějším produktem zvětrávání galenitu a obyčejně bývá na něm narostlý.[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Tvoří krystaly rozmanitého habitu, nejčastěji sloupcovité, pyramidální, ale mohou být i tabulkovité nebo jehlicovité, často s typickým rýhováním. Vytváří kontaktní a penetrační dvojčata; cyklická trojčata mají typický pseudohexagonální habitus. Vyskytuje se také v celistvých, snopkovitých, paprsčitých a ledvinitých agregátech;[2] bývá i zemitý nebo práškovitý,[1] vzácně také ve formě krápníku. Bývá bezbarvý, bělavý, žlutý, zelenavý, modravý až černý, hlavně průsvitný. Lesk má mastný až démantový.[2] Vryp má bílý až šedobílý, lom lasturnatý a je křehký. Někdy také fluoreskuje v ultrafialovém světle.
Využití
[editovat | editovat zdroj]V gossanech rudních ložisek se místy vyskytuje vydatně a může být významnou olověnou rudou. Mletý cerusit se v minulosti používal jako běloba pro přípravu barev a kosmetických přípravků; kvůli riziku otravy olovem bylo od tohoto použití ve vyspělejších zemích světa upuštěno.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]- Tsumeb, Namibie (až 20 cm velké krystaly)
- Mibladen, Maroko
- Stříbro, Česko
- důl Flux, Arizona, USA
- Johanngeorgenstadt, Sasko, Německo
- Monteponi, Sardinie, Itálie
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cerussite na anglické Wikipedii.
- ↑ a b SVOBODA, Josef a kol. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek A-M. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 204.
- ↑ a b c BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 126.
- ↑ SLAVÍK, František; NOVÁK, Jiří; KOKTA, Jaroslav. Mineralogie. 3. vyd. Praha: Academia, 1974. 488 s. S. 333.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Cerusit na Wikimedia Commons
- (anglicky) Cerusit na webu mindat.org
- (anglicky) Cerusit na webu webmineral.com