Cyklistika

Cyklistika je využívání jízdních kol (dříve též velociped^[1]) pro dopravu, rekreaci, cvičení nebo sport. Lidé zabývající se cyklistikou jsou cyklisté (dříve velocipedisté). Do cyklistiky se zahrnuje nejen jízda na jednostopých jízdních kolech, ale i na jednokolkách, tříkolkách, čtyřkolkách, lehokolech a podobných vozidlech na lidský pohon (HPV).

Jízdní kola vznikla v 19. století a jejich počet nyní celosvětově činí přibližně jednu miliardu. Jsou hlavním dopravním prostředkem v mnoha částech světa.

Jednotlivé etapy principiálního zlepšování jízdního kola jsou následující:^[2]

• Karl Drais vynalezl roku 1816 tzv. draisinu, předchůdce dnešního jízdního kola. Jde o vozidlo se dvěma koly za sebou. Jezdec uvádí stroj do pohybu odrážením nohou o zem. Svůj vynález představil v Paříži 5. dubna 1818.
• Francouz Pierre Michaud začal v roce 1861 vyrábět první velocipedy opatřené na předním kole otočnými pedály.^{[pozn. 1]}
• Dalším vylepšením bylo vysoké kolo Angličana Jamese Starleyho, který zahájil v 70. letech 19. století průmyslovou výrobu tohoto typu velocipédu, u kterého též nahradil dřevěné loukotě drátěným výpletem. Velké přední kolo umožňovalo dosažení větší rychlost, řízení a jízda však byly obtížnější a nebezpečnější. (Uvádí se, že první vysoké kolo s drátěnými výplety sestrojil v roce 1869 pařížský mechanik Eugène Meyer.)
• První komerčně úspěšné kolo, u kterého byla síla přenášena řetězem na zadní kolo uvedl do provozu roku 1884 synovec Jamese Starleyho – John Kemp Starley. Tak získalo jízdní kolo základní podobu, která se již u běžných modelů v principu nemění.

• 
  Vývoj jízdního kola
• 
  Karel Drais na své draisině
• 
  Henry Sandham: Cyklisté na vysokých kolech (1887)
• 
  Nízké dámské kolo (1890)
• 
  Žena s nízkým kolem v cyklistickém oblečení (1897)

Za jednoho z prvních cyklistů je považován básník Ján Kollár (původem ze Slovenska); ten ve své Slávy dceři též oslavil draisinu (zpěv 1, znělka 40), na které údajně roku 1818 putoval z Jeny do Lobdy (správně Lobeda, nyní Jena–Lobeda – městská část Jeny, vzdálená od centra asi 5,5 km) za svou milou Mínou.^[3]

Průkopníky cyklistiky včetně závodní byla pražská rodina Kohoutů. Otec Jan Kohout byl první výrobce vysokého kola v Rakousko-Uhersku a zakladatel prvního rakousko–uherského klubu velocipedistů. Jeho synové František (1860–1918), Josef (1863–1946) a Petr (1867–1920) byli cyklističtí závodníci, sportovní funkcionáři, František a Petr též podnikatelé – výrobci jízdních kol.

Významnými českými cyklistickými závodníky po 2. světové válce byli např. vítěz Závodu míru Jan Veselý (1923–2003) nebo olympijský vítěz ve stíhacím závodu jednotlivců Jiří Daler (*1940). Mimořádných úspěchů v kolové dosáhli bratři Pospíšilové, kteří mezi lety 1964 a 1988 20krát zvítězili na mistrovství světa.

Celkový počet jízdních kol není znám. Odhaduje se, že po roce 2000 jich ve světě existovala přibližně jedna miliarda. Z toho počtu jich v Číně bylo asi 450 milionů, USA se 100 miliony jízdních kol jsou na druhém místě.^[4]

• 
  Cyklisté v Šanghaji (2006)
• 
  Cyklisté v Kodani (2007)

Jízdní kolo je prostředkem pro následující činnosti:

Rekreační cyklistika se prudce rozvíjela od 80. a 90. let 19. století, kdy byla vysoká kola nahrazena nízkými velocipédy s oběma koly stejné velikosti a s řetězovým pohonem (nazývané anglicky safety bicycle, francouzsky bicyclette de sécurité či německy Sicherheitsniederrad).

Bezpečnější konstrukce jízdního kola hrála významnou roli i v ženské emancipaci, když se kolo stalo dostupným dopravním prostředkem pro mnoho žen a hrálo i roli ve změnách ženského oblečení.

S výjimkou dopravní cyklistiky, kdy si jezdec obvykle vystačí s běžným pohodlným oděvem spíše sportovního, ale i zcela civilního rázu, je pro cyklistiku nabízen široký sortiment zejména těchto dvou částí oděvu:

• cyklistické kalhoty - nejčastěji v černé barvě, z pružného přiléhavého materiálu (syntetická vlákna, elastan - obdoba legín), s dlouhými ("čapáky") nebo krátkými (kraťasy, "Bib Shorts") nohavicemi, nad pasem obvykle přecházející v různě široké a tvarované kšandy, v sedu s všitou speciální vložkou pro tlumení vibrací a odvod vlhkosti od pokožky - má-li tato vložka dobře plnit svoji hygienickou funkci, neobléká se pod kalhoty spodní prádlo, existuje ale i varianta, kdy se pod kalhoty bez vložky (vhodné i pro běh, jogging, běh na lyžích apod.) oblékají speciální přiléhavé spodky (slipy, boxerky) s vložkou; kalhoty mohou být tenké, ale i silnější a zateplené pro použití při nižších teplotách
• cyklistický dres (cyklodres, trikot) - přiléhavé silnější triko z podobného elastického materiálu jako kalhoty, obvykle s dlouhými rukávy, zapínání na zip až ke krku (bez výstřihu, ochrana např. před vosami apod.), v zadní části poněkud prodloužené (aby i při předklonu chránilo ledviny), často nad zadním spodním okrajem našité kapsy pro uložení drobných předmětů; zvláštním případem dresu je tzv. žlutý trikot, který obléká vedoucí závodník průběžného hodnocení při etapových závodech

Je možná i jednodílná varianta, kdy kalhoty nad pasem zakrývají i celý trup až ke krku a vzniká tak cyklistická kombinéza - opět ve variantách dlouhé/krátké nohavice, dlouhé/krátké rukávy.

Další součástí cyklistické výstroje mohou být i speciální boty.

Před vážnými následky úrazu hlavy jezdce chrání cyklistická přilba.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků History of cycling na anglické Wikipedii, Cyclisme na francouzské Wikipedii a Safety bicycle na anglické Wikipedii.

• Seznam součástí jízdního kola
• Žlutý trikot
• Cyklistický trikot
• Cyklistické tretry

• Obrázky, zvuky či videa k tématu cyklistika na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo cyklistika ve Wikislovníku