[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Noky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo Nok. Tento článek je o příloze. O zaniklé staronigerijské civilizaci pojednává článek Kultura Nok.
Bramborové noky
Základní informace
Místo původuItálie a Francie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Noky s vepřovým masem a tomatovou omáčkou

Nok (německy Nocke(n) nebo Nockerl(n); italsky gnocco, pl. gnocchi [ňɔkːi]) často v češtině chybně vyslovován jako „gnoči“[1] je gastronomický výrobek z těsta, používaný jako příloha. Vaří se ve slané vodě v podobě koulí nebo šišek z těsta, každý nok odděleně.

Podle druhu noku se těsto skládá z pšeničné či kukuřičné mouky, brambor, vajec a dalších možných přísad (špenát, dýně).

Varianty noků

[editovat | editovat zdroj]

Noky jsou vařeny v různých variantách v mnoha světových kuchyních jako např. v Německu, Rakousku, Maďarsku, Slovinsku či Itálii. Jako příloha se podávají k nejrůznějším omáčkám, v italské kuchyni se také zapékají se sýrem na mnoho způsobů. Další možnost použití je např. v polévce.

Krupicové noky v polévce

Popis přípravy

[editovat | editovat zdroj]
Klasické přílohové noky (galuška, galuska)

přísady: 1 vejce na 250 g mouky, cca 100 ml vody, trocha soli

Přísady se smíchají a postupným přidáváním vody se prohnětou, až bude mít těsto trochu tekutou konzistenci. Ihned se pomocí nože z navlhčeného prkénka nadrobí do vařicí vody. Uvařené noky se podávají ve většině případů jako klasická příloha ke kuřeti na paprice, k perkeltům (pörkölt) či k tokáni (tokány).

Suchá varianta nočků, do polévek

Přísady: 1 vejce, špetka soli, mouka dle potřeby, aby vzniklo tuhé těsto, vodu nepřidáváme

Tvrdé, uhnětené těsto se vyválí a pomocí prstů se odlamují drobné kousky nalámou do vařicí polévky.

  • Rozdíl mezi knedlíkem a nokem se stal předmětem sporu mezi dcerou a otcem ve známé scéně z českého filmu Pelíšky.
  1. Gnocchi, Huawei, bruschetta: Češi neumí správně cizí slova! A vy? VIDEO. tn.nova.cz [online]. 2020-06-23 [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]