„Vtip“

Pepík Berounských, 18letý hutník z Unhoště, je vtipná hlava. Jmenovitě když si lízne kořalky, to vtipy zrovna srší.

Také dne 26. července odpoledne vypil za dva krejcary kořalky, která účinkovala na mysl jeho velice. Toho dne vstoupil do krámu Františka Grossmanna v Kročehlavech, aby si koupil doutníky. Sotva že překročil práh, zvolal mladý Grossmann, že kněz jde kolem s Nejsvětější svátostí. A tu pronesl Berounský: »S č… jde!«

Myslil, že »vtipem« rozesměje, ale zmýlil se.

Slovo to mezi přítomnými způsobilo nevoli. Učiněno o tom sdělení četnictvu a Berounský byl zatčen.

Dnes dopoledne octl se před čtyřčlenným senátam, aby se ospravedlnil ze zločinu rušení náboženství.

Berounskému do vtipu tentokráte už nebylo. Počínal si jako oukropeček a svaloval všechnu vinu na svoji opilost.

Předs.: Ale vždyť jste vypil jen za 2 krejcary kořalky!

Obžal.: Ale prosím, on to byl »čert« a ten moc účinkoval. Já bych nebyl takový neznaboh, abych urážel církev!

Předs.: Když vás četník zatkl, tak jste se mu přiznal, že jste zločin spáchal!

Obžal.: Já nebyl ještě nikdy zatčen a tak jsem ani nevěděl, co mám dělat.

Svědek Grossmann potvrzuje, že Berounský slovo ono pronesl a sice dvakrát. »Mě to mnoho popudilo — praví svědek — a já jsem se s ním proto vadil. Povídám mu: »Vy jeden darebáku, co to mluvíte! Vy to budete taky jednou potřebovat!«

Předs.: Obžalovaný vymlouvá se tím, že vypil za 2 kr. kořalky a že byl opilý. Je kořalka »čert« nazvaná, tak prudká?

Svědek: O, prosím, já mám »čerta« taky na skladě a tu mohu říct, že za 2 kr. ani slečinka by se neopila!

Soud za předsednictví rady p. Loma uznal Berounského vinným zločinem rušení náboženství a odsoudil ho do žaláře na 1 měsíc.

V soudní síni přítomný starý otec obžalovaného po prohlášení rozsudku propukl v pláč.

Žalobu zastupoval náměstek pan Himmer.

—jv—