Ottův slovník naučný/Páv

Páv (Pavo) jest původně obyvatelem lesův a džunglí Vých. Indie; ptákem domácím stal se v Řecku a Římě zároveň s perličkou. Samec vyznamenává se dlouhým, nádherným, »pavími oky« na pérech zdobeným ocasem. Dlouhá péra tato nejsou ocasní, nýbrž krycí; vlastní ocasní jsou kratší a slouží za podporu per zdobných, když tato v kruhovitém vějíři se rozevrou. V předu má nárt dvě řady štítků, v zadu jest síťkovaný. P. obecný (P. cristatus L.) má na hlavě chocholku ze 24 pírek s nahými brky, jež nesou trojhrané špičky zlatozelené. Krk a prsa pokryta jsou peřím modrým, s leskem do fialova a zlatozelena. Zpodní čásť prsou a břicha jsou černé. Zdobná péra krycí nad ocasem bývají až 1¼ m dlouhá. Délka ptáka 1,65 m, z čehož 1 m odpadá na ocas. Pávice jest menší, chocholu i ocasu kratšího; peří jejímu chybí lesk. P. již 100 let před Kr. zdobil tabule velmožův a zakládány pro chov jeho zvláštní pávince. Za lahůdku pokládán mozek a jazyk. V II. stol. po Kr. byl v Římě tak obecný jako křepelka. V ostatní Evropě náležel však ještě před 300–400 lety ke vzácnostem. Uvykl nyní úplně našemu podnebí, chová se bez zvláštních nároků s ostatní drůbeží, jenže jest hašteřivý a vlády chtivý. Aby ocas ušetřil, p. sedá rád na předměty povýšené, střechy, komíny, stromy. Vejce paví jsou nesnadno stravitelná, maso mladých dobré, starých tuhé a suché. V původní divokosti žije v malých společnostech, v lesích nebo křovinatých rozsedlinách na blízku vod. Živí se zrním, pupeny, travou, hmyzem, malými ještěrkami a hady a upozorňuje z daleka na sebe svým křikem, připomínajícím mňoukání kočky. V době páření vyšlapuje si někdy hrdě několik p-ů s rozevřeným ocasem před houfem slepic. Pávice kladou obyčejně 6–7 vajec do důlků v zemi, vystlaných větevkami a listím. P. vyskytuje se mimo v původní modré barvě ještě ve dvou odrůdách: p. bílý, odrůda obecného, jest úplně bílý, jen na pérech ocasních jest viděti zřetelné kruhy ok v různých odstínech. P-a strakatého nabude se křížením bílých a obecných. Zvláštní druh jest p. javanský (P. muticus L.), jenž zdomácněl v Anglii; jest štíhlejší a na vyšších nohách péra korunky jsou zpeřená, šíje a svršek těla jsou smaragdově zelené; péra ocasní jsou ještě nádhernější. P. černokřídlý (P. nigripennis Scl.) má též skvělé zbarvení, krycí péra jsou leskle modrozelená. Mládata jsou úplně bílá, teprve třetím rokem samec dostává krásný temný oděv. Bše.