trucovat

• IPA: [trʊt͡sɔvat]

• tru-co-vat

Z německého Trotz (vzdor, navzdory) nebo trotzen (vzdorovat).^[1]

• nedokonavé
• intranzitivní

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	trucuji / trucuju	trucuješ	trucuje	trucujeme	trucujete	trucují / trucujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	trucuj	trucujme	trucujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	trucoval	trucovala	trucovalo	trucovali	trucovaly	trucovala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	trucuje	trucujíc	trucujíce

1. uraženě vzdorovat, stranit se či mlčet (po způsobu malého dítěte), dělat naschvály
   • Když konečně se setmělo, šel pod lípy, čekal na Terezku, ale dívka nepřicházela zase. „Aha, chce trucovat,“ pravil Stránský, „nu, však on se jí truc nejlíp hodí. Ať si dělá, co chce; já ji prosit nebudu.“^[2]
   • Netrucuj už, prosím tě, a pojď se s námi najíst.

1. být vzdorovitý, (v obecném jazyce) šprajcovat se, být nafučený

1. • angličtina: sulk

• truc
• trucovitý
• natruc

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-08-20]. Heslo trucovat.