ruina
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
ruina
|
ruiny
|
| genitiv
|
ruiny
|
ruin
|
| dativ
|
ruině
|
ruinám
|
| akuzativ
|
ruinu
|
ruiny
|
| vokativ
|
ruino
|
ruiny
|
| lokál
|
ruině
|
ruinách
|
| instrumentál
|
ruinou
|
ruinami
|
- (knižně) zřícenina, rozvalina
- Družina rozložila se po zbořených síních a výklencích ruiny, toliko náčelník zůstal schýlen nad plamenem ohniště.[1]
- (expresivně) zchátralý tvor, troska
- Nebyla to ovšem ta strašná ruina, kterou v divadle Michodière vytvořila Marguerite Moréno, téměř tragická ošklivostí a chtivostí.[2]
—
- passé simple 3. osoby jednotného čísla slovesa ruiner
- rod ženský (femininum)
- 1. deklinace (ā-kmeny)
- hroucení, zhroucení, pád, zřícení
- katastrofa, pohroma, kolaps
- zřícenina, ruina
- trosky
