idiot

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Idiot nebo IDiot.

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ɪdɪjɔt]

dělení

[editovat]
  • idiot

etymologie

[editovat]

Přes novověké západoevropské jazyky a latinu ze starořeckého ἰδιώτης — doslova soukromník; laik, jež vychází z přídavného jména ἴδιοςzvláštní, osobní, vlastní.[1] Hanlivého významu nabylo již v antickém Řecku - zhruba ve smyslu nevzdělanec, ignorant, který se nezajímá o život obce, nýbrž jen a pouze o věci vlastní.[2] Srovnej idiom, idiosynkretický.

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ idiot idioti / idiotové
genitiv idiota idiotů
dativ idiotu / idiotovi idiotům
akuzativ idiota idioty
vokativ idiote idioti / idiotové
lokál idiotu / idiotovi idiotech
instrumentál idiotem idioty

význam

[editovat]
  1. (zastarale, v lékařství) člověk postižený idiocií, nejtěžším stupněm oligofrenie
    • Intelektuální schopnosti idiota se pohybují zhruba na úrovni dvouletého dítěte.
  2. (vulgárně, hanlivě) velmi hloupý člověk
    • Ty jsi fakt idiot!
    • Taky by se mohlo stát, že by dnes vystupoval na scéně a povzbuzoval ruské vojáky ke statečnosti a agitoval pro mobilizaci. To by ovšem musel být naprostý idiot, a i když je Depardieu zřejmě tak trochu idiot, tak pořád ještě ne naprostý.[3]
    • Kdyby tušila, že je tak popudlivý, musela by být idiot, aby ho dráždila.[4]

překlady

[editovat]
  1. člověk postižený idiocií
  2. hloupý člověk

synonyma

[editovat]
  1. viz hlupák

související

[editovat]

slovní spojení

[editovat]

reference

[editovat]
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „idiot“, s. 257.
  2. https://web.archive.org/web/20190921194107/https://learn-greek-online.com/ask-greek/95/is-the-word-idiot-greek
  3. Jan JANDOUREK: Depardieu se ohledně ruské války kroutí jako had. Je prý nesmyslná, ale viníka neoznačil, 4. února 2023
  4. FIELDINGOVÁ, Liz. Chůvou navždy. Varšava : Arlekin - Wydawnictwo Harlequin, 2007. (Romance; sv. 780.) ISBN 978-83-238-4986-5. Kapitola čtvrtá, s. 51. (čeština)

externí odkazy

[editovat]

angličtina

[editovat]

výslovnost

[editovat]

etymologie

[editovat]

Přes starofrancouzské idiote z latinského idiota, které je polatinštělým starořeckým ἰδιώτηςsoukromník.

podstatné jméno

[editovat]

skloňování

[editovat]
pád \ číslo singulár plurál
nominativ idiot idiots

význam

[editovat]
  1. pitomec, idiot: hloupý nebo pošetilý člověk
  2. (zastarale) idiot: člověk stižený idiocií ve smyslu zastaralé odborné lékařské terminologie

související

[editovat]

významově související

[editovat]

externí odkazy

[editovat]

francouzština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

skloňování

[editovat]
pád \ číslo singulár plurál
nominativ idiot idiots

význam

[editovat]
  1. idiot, blbec
    • Je n’ai pas dit qu’il était un idiot ; j’ai dit qu’il en avait l’air. Cela signifie qu'il n’a pas une tête à inspirer confiance à un client. – Neříkal jsem, že je idiot; řekl jsem, že vypadá jako idiot. To znamená, že nemá ksicht, který by vnukl důvěru klientovi.[1]

synonyma

[editovat]
  1. con, abruti, crétin, imbécile, moron

související

[editovat]

reference

[editovat]
  1. Harry Kemelman: Mardi le rabbin a vu rouge, překlad Lazare Rabineau, Paříž 1987, ISBN 2-264-01084-3, str.213