Železnice
V této rubrice je 327 článků.
Provoz (168)
| Vozidla (67)
| Tratě (102)
Cestování (51)
| Logistika (72)
V Národním archivu v Praze na Chodovci se dochoval mimořádně zajímavý dokument, nesoucí název „Povšechný projekt železniční trati ze Svobody nad Úpou do Schmiedebergu (neúplné)“. Jedná se o poměrně podrobný projekt železničního spojení Svobody nad Úpou se slezskou stranou Krkonoš, a to dokonce ve dvou variantách, vypracovaný v roce 1944 projekční kanceláří Dipl. Ing. Hans Pfanner, Trautenau (Sudetengau), Hermann Göringstraße 71. Není bohužel známo, kdo byl zákazníkem těchto projekčních prací.
Singapur, plným názvem Singapurská republika, je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých ostrůvcích. Leží asi jeden stupeň zeměpisné šířky (137 kilometrů) severně od rovníku, na jih od Malajského poloostrova a tedy Malajsie, od níž je oddělen Johorským průlivem. Na jihu hraničí s Ostrovy Riau, jež náležejí k Indonésii. Žije zde přibližně 5,87 milionu obyvatel a mezi státy světa má tak Singapur třetí největší hustotu osídlení na světě. Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština, přičemž mnohonárodnostní charakter státu je zakotven v ústavě; ve veřejném prostoru, jako je například veřejná doprava, ovšem zcela dominuje angličtina v mluvené i psané podobě. Většinovým etnikem jsou Číňané, následovaní Malajci a Indy.
Asi je všeobecně známo, že zavedení systému ETCS do praxe bude znamenat velice vážnou komplikaci pro provoz historických lokomotiv. V podstatě to znamená nemožnost provozu těchto lokomotiv na tratích vybavených tímto sytémem a současně provozovaných v tzv. výhradním režimu. Určitě by to vyvolalo odsunutí provozu těchto lokomotiv pouze na vedlejší, případně historické železnice a nemožnost provozu na hlavních tratích. V tomto okamžiku by se z většiny historických lokomotiv staly pravděpodobně statické exponáty v dopravních muzeích. I přes velký počet samostatných historických tratí v Anglii se tento problém objevil i zde. Provoz historických vlaků na hlavních tratích je zde totiž poměrně častý. Na rok 2026 se chystá zavedení výhradního provozu ETCS na East Coast Main Line od Londýna po Peterborough, do roku 2030 má být takto provozována větší část hlavních tratí. To byl důvod, proč se začaly hledat cesty jak celou situaci řešit. V rámci generální opravy lokomotivy 60136 Tornado bylo rozhodnuto namontovat a vyzkoušet palubní část systému ETCS na tuto lokomotivu. Po zkouškách a schválení by tak celosvětově prošlapala cestu pro další historické lokomotivy a umožnila jejich provoz pro další generace.
Jednokolejná dráha vedoucí z jihoperuánského města Tacna do severochilského města Arica má velmi zajímavou historii, za kterou se stojí za to poohlédnout. V pořadí se jedná o druhou nejstarší peruánskou železnici (první byla Lima – Callao, roku 1851, dnes zrušená) a také jedinou železnici, která překračuje hranice Peru. Trať nikdy nebyla propojena s dalšími normálněrozchodnými železnicemi v Peru ani v Chile a je do dnešních dní v provozu.
První dětská železnice na území Běloruska vznikla v Homelu ležícím jihovýchodně od Minsku nedaleko trojmezí s ukrajinskou a ruskou hranicí. Měla délku sotva půl kilometru a rozchod 750 mm, byla okružní a byla otevřena v srpnu 1936. Nacházela se v místě dnešního stadionu fotbalového klubu Lokomotiv, tj. byla od centra vzdálena severozápadním směrem asi 2,5 km. Navzdory svému malému rozsahu disponovala dráha dvěma stanicemi, a sice Radostnaja a Sčastlivaja, přičemž se v první zmíněné mohla pyšnit i pěknou nádražní budovou a dále lokomotivním depem.
Jako již tradičně přinášíme také v letošním roce reportáž z mnichovského veletrhu transport logistic. Již po 17. se v jeho rámci bylo možné seznámit s aktuálními trendy v oblasti nákladní dopravy a logistiky. Výstavní kolejiště bylo v letošním roce využito prakticky na 100 %. To samé se ovšem nedá říci o přilehlých plochách, které v minulosti bývaly zaplněny především silniční a manipulační technikou. Lehce zarážející byla i absence rozsáhlejší prezentace v oblasti elektromobility a autonomních vozidel v silniční nákladní dopravě, což poněkud kontrastovalo s četností výskytu těchto termínů v odborných i populárních médiích v posledních letech.
První klasická železnice pro přepravu cestujících a nákladů byla na jihoamerickém kontinentě dle dostupných pramenů otevřena v Peru roku 1851. Následovalo Chile, Brazílie, poté Argentina. Páté místo připadlo Paraguayi. Počátky železnice v posledně zmíněné jihoamerické zemi nejsou z dějepisného hlediska úplně jasné, existují totiž různé zdroje, které se v datech, číslech, ale i jménech ne zcela úplně shodnou, proto nelze brát následující informace vždy jako 100%.