| dbo:abstract
|
- Flavius Fravitta také Fravittus (? - 402/404?) byl germánský vůdce tervingských Gótů a člen vizigótské aristokracie, který sloužil v nejvyšších řadách východořímské armády jako magister militum. V 80. letech 4. století se na území Thrákie Gótové rozdělili na dvě znepřátelené skupiny. První skupinu, která vyznávala ariánské náboženství a samostatnost Gótů vedl . Druhou skupinu Gótů, kteří chtěli zůstat věrni smlouvě s Východořímskou říší a přijmout římský způsob života vedl Fravitta, který stále uctíval pohanství. V roce 391 při stolování s římským císařem Theodosiem I. došlo mezi znepřátelenými vůdci k hádce při níž Fravitta zabil Eriulfa, před pomstou jeho doprovodu Fravittu ochránila císařova stráž. V roce 382 Vizigóti podepsali smlouvu s římským císařem Theodosiem I., podle kterého bylo Vizigótům povoleno žít v ústí Dunaje na území východořímské říše. Jako foederati poskytovali vojáky pro římskou armádu. Později se Fravitta oženil s římskou ženou z aristokratické společnosti, tím pomohl sobě i jeho lidu k asimilaci do římské společnosti. V římské armádě byl loajální a dosáhl hodnosti Magister militum. S římskou armádou v roce 395 potlačil povstání na východě. Podle Zosima byl Fravitta zodpovědný za to, že osvobodil celý východ od Kilíkie do Fénicie a Palestiny před morem banditů. V roce 400 vedl vojsko východořímského císaře Arcadia do Thrákie proti ariánskému Gótovi Gainasovi, kterého porazil, při jeho pokusu proniknout z území Malé Asie. Za odměnu požádal o svolení k uctívání pohanských bohů. Císař mu splnil jeho přání a zvolil ho konzulem v následujícím roce 401. Po jeho konzulátu v roce 401 upadl v nemilost, hlavně kvůli intrikám ve funkci konzula. Imperiální politika vůči Gótům se změnila kvůli povstání Gainase. Fravitta byl následně obviněn ze zrady a popraven. (cs)
- Flavius Fravitta (Fravitus, Phrabithas; † um 402/403) war ein spätantiker römischer Heermeister (magister militum) visigotischer Abstammung. Fravitta war vornehmer Abstammung und gehörte zu den terwingischen Visigoten, die von Kaiser Theodosius I. 382 an der unteren Donau als Foederaten angesiedelt wurden. Er war damals wohl noch ein junger Mann, aber schon Stammesführer. Als im Jahr 391 einige Visigoten rebellierten, hielt Fravitta zu den Römern und kämpfte gegen den Visigoten Eriulf, der sich gegen Rom erhoben hatte. Anders als viele andere „barbarische“ Generäle germanischer Abstammung blieb Fravitta sein Leben lang dem römischen Staat gegenüber loyal, obwohl er im Laufe der Zeit auch gegen alte Stammesgenossen kämpfen musste. So war er auch mit einer Römerin verheiratet und trat für eine Assimilierung der Goten im Römischen Reich ein. Wohl 395 wurde er zum magister militum ernannt und kämpfte im Osten gegen Räuber. Im Jahr 400 rettete er Kaiser Arcadius, indem er die Rebellion des Visigoten Gainas niederschlug und wieder für Ordnung in Thrakien sorgte. Als Belohnung wurde ihm erlaubt, weiterhin seine heidnischen Kultpraktiken auszuüben. Im Jahr 401 bekleidete er das Konsulat, wurde aber kurz darauf in die Machtkämpfe am Kaiserhof in Konstantinopel verstrickt, ungerechtfertigterweise des Verrats angeklagt und schließlich hingerichtet. (de)
- Flavius Fravitta (Greek: Φραουίττα; died 404/405) was a leader of the Goths and a top-ranking officer in the army of the Eastern Roman Empire. Fravitta was a member of the Visigoth aristocracy. He was also a pagan, and for this reason he was praised by Eunapius, a Greek historian of the 4th–5th centuries. In 382, the Visigoths had signed a treaty with Roman Emperor Theodosius I, according to which the Visigoths were allowed to live in the Roman territory at the mouth of the Danube, with the rank of foederati, thus providing the Roman army with troops. However, within the Goths there were two parties, which grew more and more hostile to each other. One was formed by the Arian Christian majority, the "Gothic party", led by Eriulf and opposed to the assimilation of the Goths in the Roman culture. Fravitta, on the other side, led those Goths who wanted to stay faithful to the treaty and who wanted to be assimilated. In 391, while Eriulf and Fravitta were both dining with Theodosius, they quarreled, and Fravitta killed Eriulf, and only the intervention of the imperial guards saved him from the vengeful followers of Eriulf; while his support among the Goths decreased, his position at court was strengthened. Later he married a Roman woman of high rank, thus helping his own assimilation into Roman society, as well as his people's. He was loyal to the Empire for all of his life, and rose through the ranks of the army, until he reached the office of Magister militum, with the task of suppressing the revolts in the East (395). According to Zosimus, Fravitta was responsible for having "freed the entire East, from Cilicia to Phoenicia and Palestine, from the plague of brigands". In 400 he led the fleet of the Eastern Roman Emperor Arcadius and decisively defeated the fleet of the rebel Arian Goth Gainas, in Thrace, while they were trying to pass to Asia Minor. As a reward, he asked to be allowed to worship the Pagan gods freely; the Emperor granted him his wish and designated him as consul for 401. He later fell out of favour because of several intrigues in the Eastern court, as the imperial policy towards the Goths changed because of the rebellion of Gainas. Fravitta was unjustly accused of treachery and put to death. (en)
- Flavius Fravitta (muerto 402/403) era un cacique de los visigodos, que ingresó en el ejército romano de Oriente, ascendiendo a sus más altos rangos. (es)
- Fravitta dit Flavius Fravitta ou Flavius Fravitus († 402/403) est un militaire et homme politique romain d'origine gothique sous les règnes de l'empereur Théodose (379–395) et de son fils Arcadius, premier empereur romain d'Orient (395–408). (fr)
- Fravita (latino: Flavius Fravitta; ... – 402/403) fu un capo dei Visigoti che entrò a far parte dell'apparato dell'Impero romano d'Oriente, scalandolo fino a raggiungere i vertici della gerarchia militare. (it)
- Flávio Fravita (em latim: Flavius Fravitta; m. 401) foi um chefe godo do exército imperial bizantino que adquiriu altas patentes. Tornou-se mestre dos soldados do Oriente (Magister militum per Orientem) em 399 e cônsul em 401 devido sua vitória naval no Helesponto contra as forças do rebelde Gainas em 400; a necessidade de uma reação urgente contra Gainas forçou Fravita a formar um exército utilizando cidadãos e desertores das forças de Gainas que foram apressadamente treinados. Intrigas arquitetadas pelo partido antigermânico na corte imperial provocaram a queda de Fravita que foi condenado e executado por traição em 401. (pt)
- Фрави́тта (Фрави́та, или Флави́ф, или Фра́виф; др.-греч. Φραύϊτος, Φραοῦιτος, Φλαβίτας, Φράβιθος; умер ок. 403) — византийский полководец, военный магистр IV—V веков. (ru)
- Флавій Фравітта (*Flavius Fravitta, д/н — 402 або 403) — державний та військовий діяч Східної Римської імперії. (uk)
|
| rdfs:comment
|
- Flavius Fravitta (muerto 402/403) era un cacique de los visigodos, que ingresó en el ejército romano de Oriente, ascendiendo a sus más altos rangos. (es)
- Fravitta dit Flavius Fravitta ou Flavius Fravitus († 402/403) est un militaire et homme politique romain d'origine gothique sous les règnes de l'empereur Théodose (379–395) et de son fils Arcadius, premier empereur romain d'Orient (395–408). (fr)
- Fravita (latino: Flavius Fravitta; ... – 402/403) fu un capo dei Visigoti che entrò a far parte dell'apparato dell'Impero romano d'Oriente, scalandolo fino a raggiungere i vertici della gerarchia militare. (it)
- Flávio Fravita (em latim: Flavius Fravitta; m. 401) foi um chefe godo do exército imperial bizantino que adquiriu altas patentes. Tornou-se mestre dos soldados do Oriente (Magister militum per Orientem) em 399 e cônsul em 401 devido sua vitória naval no Helesponto contra as forças do rebelde Gainas em 400; a necessidade de uma reação urgente contra Gainas forçou Fravita a formar um exército utilizando cidadãos e desertores das forças de Gainas que foram apressadamente treinados. Intrigas arquitetadas pelo partido antigermânico na corte imperial provocaram a queda de Fravita que foi condenado e executado por traição em 401. (pt)
- Фрави́тта (Фрави́та, или Флави́ф, или Фра́виф; др.-греч. Φραύϊτος, Φραοῦιτος, Φλαβίτας, Φράβιθος; умер ок. 403) — византийский полководец, военный магистр IV—V веков. (ru)
- Флавій Фравітта (*Flavius Fravitta, д/н — 402 або 403) — державний та військовий діяч Східної Римської імперії. (uk)
- Flavius Fravitta také Fravittus (? - 402/404?) byl germánský vůdce tervingských Gótů a člen vizigótské aristokracie, který sloužil v nejvyšších řadách východořímské armády jako magister militum. V 80. letech 4. století se na území Thrákie Gótové rozdělili na dvě znepřátelené skupiny. První skupinu, která vyznávala ariánské náboženství a samostatnost Gótů vedl . Druhou skupinu Gótů, kteří chtěli zůstat věrni smlouvě s Východořímskou říší a přijmout římský způsob života vedl Fravitta, který stále uctíval pohanství. V roce 391 při stolování s římským císařem Theodosiem I. došlo mezi znepřátelenými vůdci k hádce při níž Fravitta zabil Eriulfa, před pomstou jeho doprovodu Fravittu ochránila císařova stráž. V roce 382 Vizigóti podepsali smlouvu s římským císařem Theodosiem I., podle kterého bylo (cs)
- Flavius Fravitta (Fravitus, Phrabithas; † um 402/403) war ein spätantiker römischer Heermeister (magister militum) visigotischer Abstammung. Fravitta war vornehmer Abstammung und gehörte zu den terwingischen Visigoten, die von Kaiser Theodosius I. 382 an der unteren Donau als Foederaten angesiedelt wurden. Er war damals wohl noch ein junger Mann, aber schon Stammesführer. Als im Jahr 391 einige Visigoten rebellierten, hielt Fravitta zu den Römern und kämpfte gegen den Visigoten Eriulf, der sich gegen Rom erhoben hatte. Anders als viele andere „barbarische“ Generäle germanischer Abstammung blieb Fravitta sein Leben lang dem römischen Staat gegenüber loyal, obwohl er im Laufe der Zeit auch gegen alte Stammesgenossen kämpfen musste. So war er auch mit einer Römerin verheiratet und trat für ei (de)
- Flavius Fravitta (Greek: Φραουίττα; died 404/405) was a leader of the Goths and a top-ranking officer in the army of the Eastern Roman Empire. Fravitta was a member of the Visigoth aristocracy. He was also a pagan, and for this reason he was praised by Eunapius, a Greek historian of the 4th–5th centuries. He was loyal to the Empire for all of his life, and rose through the ranks of the army, until he reached the office of Magister militum, with the task of suppressing the revolts in the East (395). (en)
|