Roj

Roj je označení týkající se dělení včelí osádky z úlu.^[1] Rozlišuje se prvoroj, kdy vylétá stará matka, dále druhoroj, kdy vylétá nová neoplozená matka, a poroj, což jsou další neoplozené matky s ostatními včelami. Přílišné množství porojů ale včelstvo oslabuje. Včelař roje odchytává a umísťuje do úlů. Pokud se mu to nepodaří mohou včely vytvořit tzv. divočinu. Včely se rojí na jaře. Ve všech rojích mají rozhodující úlohu feromony, kterými včelí matky ovlivňují chování včel.^[2][3]

Založit nové včelstvo nemůže ani samotná matka, ani větší počet dělnic a již vůbec ne trubci. Je k tomu nezbytné celé společenstvo. Kromě rozmnožovaní jednotlivých jedinců ve včelstvu samotném je nutné také rozmnožovaní včelstev. Toto druhé rozmnožování a další šíření druhu se nazývá roj – rojení. Dokud včelaři neuměli včelstva uměle rozmnožovat pomocí oddělku, byla to u včel jediná možnost zachování druhu a jeho rozšíření. Roje měly nahradit i včelstva, která během doby za nepříznivých životních podmínek uhynula.^[4]

Při vývoji nastupujícím od února – března potřebuje včelstvo neustále více prostoru. Ukládané zásoby medu a pylu si žádají buňky, resp. plásty. Rovněž rychle rostoucí plodová plocha vyžaduje více a více buněk, aby měla matka odpovídající podmínky ke kladení. Důsledkem toho je, že rychle vzrůstá počet mladušek, které zase požadují větší množství plodu, protože na počátku života je péče o plod jejich fyziologickou potřebou. Vzhledem k ohraničenému prostoru úlu přijde chvíle, kdy zvětšení plodové plochy již není možné. Nouze o prostor je tedy jednou z příčin, která nutí včelstvo k rojení. Rojí se ovšem i včelstvo, které má k dispozici dostatek místa v podobě plástů. Velkou roli zde totiž hraje i včelí plemeno nebo určité křížení. Některé kmeny nebo linie kraňky jsou rojivější. Naproti tomu se jako nerojivá ukazuje včela buckfastská (bratr Adam 1969). Dalším faktorem, který rojení podporuje nebo předchází, je stáří matky. Včelstva s tříletou matkou se vyrojí spíše než včelstva s matkou mladou, jednoletou. Často k rojení dochází v souvislosti s výměnou matky, kterou včelstvo někdy provádí samo. V tomto případě se dostavuje náchylnost k rojení také v souvislosti s přítomností mateří látky, které produkují staré nebo opotřebované matky méně než mladé oplozené matky. Potřebné rozdělení mateří látky na všechny jedince včelstva už proto není možné. Totéž se může stát i u včelstev se stísněným prostorem nebo u včelstev s přepážkami nebo podobnou úpravou. Rojivost podporuje i přehřívání úlu vlivem slunečního záření. Včelstva, která jsou v květnu – červnu v úlech na plném poledním slunci, mají větší sklon k rojení než ta, která jsou ve stínu. Úly tepelně izolované pěnovými polymery jsou v tomto případě vhodnější. Chuť k rojení je ovlivňována během roku i počasím a nabídkou pylu. Oba tyto faktory ji mohou podporovat nebo brzdit. Pěkné pozdní léto umožňující nahromadění zásob pylu a následující jaro s mimořádně intenzivním rozkvětem řepky, po kterém následuje období špatného počasí, má za následek „rojový rok“.^[5]

Zkušený včelař může při pozorování svých včelstev během snůškového dne poznat, která včelstva vykazují příznaky rojové nálady. Čilý let dřívějších dnů viditelně ochabl. Je zřejmé, že se u těchto včelstev něco chystá. Prohlídka plástů ukáže, že intenzita kladení vajíček klesla. Další známkou pokročilé rojové nálady jsou matečníkové misky s vajíčky a rostoucími larvami s nadbytkem mateří kašičky, zejména když počet matečníků nebo matečníkových misek dosahuje 10, 15, nebo dokonce 20 a jsou umístěny převážně na dolním okraji plástů. Když prohlédneme matku, vidíme zřetelně, že na rozdíl od dřívějších dnů má nápadně štíhlý zadeček. Včelstvo, které se hodlá rojit, ji již tak vydatně nekrmí také z toho důvodu, aby při vlastním rojení mohla vůbec létat. Včely do ní dokonce strkají, chovají se k ní hrubě a přímo ji po plástu prohánějí. Můžeme si pomyslet, že zvyšují její tělesnou kondici, aby byla ve formě pro delší let. Včelstvo, které se nechce rojit, má dobře živenou matku, která kvůli svému objemnému zadečku vůbec létat nemůže. Čas vyrojení nastává tehdy, jakmile je jeden nebo více matečníků zavíčkováno. Vylétne prvoroj, s ním opouští úl i dosavadní matka. Vnějším příznakem nastávajícího rojení je téměř úplné zastavení snůškového letu. Včely, které odlétnou s rojem, se co nejvíce nasávají medem. Zpravidla je to asi 50 až 90 % rojícího se včelstva. Ubytovatelky i slídilky pátrají po vhodném místě pro roj. Aby ubytovatelky donutily tento velký počet včel (20 000 až 30 000) k prudkému opuštění úlu, provádějí vysoce vzrušený „bzučivý tanec“. Klikatě probíhají masou včel a vibrují přitom zadečkem. Jejich křídla vydávají zřetelně slyšitelný bzučivý zvuk. Počet včel, které tento tanec napodobují neustále vzrůstá, až je „na nohou“ celé včelstvo a strhne i matku. Tak dojde k rychlému výletu roje. Když je rojové představení pozorováno častěji, lze získat dojem, že roj se chce odloučit od mateřského včelstva co možná nejrychleji. Při rojení lze pozorovat další zajímavou okolnost: sousední včelstva náhle přerušují let. Jak se zdá, jsou jejich létavky vyrušeny sem a tam poletujícím velkým množstvím včel. Pro nevčelaře je roj, který víří ve vzduchu, zvláštním zážitkem, především však slétávání včel do hroznu. Roj si k usazení vybírá větev stromu, keř, zahradní plot a někdy zcela neskutečná místa jako nárazník auta nebo brázdu na poli. Včely včetně matky se postupně usazují na vybraném místě, jsou zde i trubci. Tvořící se hrozen je zprvu malý a velmi živý, během 10 až 21 minut je hotov a uklidní se.

První roj, který se od včelstva oddělí, je prvoroj. Zpravidla s ním odlétá oplozená matka. Asi 7 až 8 dnů po odletu prvoroje se vylíhnou první mladé matky. Ohlašují se tzv. „týtáním“, které ale díky tlumení stěnami matečníku zní jako kvákání. Kvákáním odpovídají zrovna tak zcela vyvinuté, ale ještě v matečnících se nacházející další matky – rivalky. U rojivých včelstev je to doba k odletu jednoho nebo více porojů. Ty jsou podstatně menší, často je to jenom hrst včel. Když už další roj neodlétá, bojují novorozené matky tak dlouho, až zůstane ta nejsilnější. Pak jsou usmrceny i matky vyvíjející se v matečnících; matka prokouše do buňky z boku otvor a vyvíjející se bezbrannou matku ubodá.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roj na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo roj ve Wikislovníku
• Rojení včel – fotografie a vysvětlení

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.