[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Lama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o českém rodovém jménu lama. Další významy jsou uvedeny na stránce Lama (rozcestník).
Jak číst taxoboxLama
alternativní popis obrázku chybí
Guanako (Lama guanicoe)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleďvelbloudovití (Camelidae)
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lamy, známé též jako velbloudi Jižní Ameriky, jsou zvířata z čeledi velbloudovití, která se přizpůsobila těžkému životu v Andách. V posledních 40 letech se šíří do celého světa jako chovný dobytek či zvěř chovaná v zoologických zahradách. Lamy žijí ve stádech, kde je jeden samec na 7–10 samic. Jsou mimochodníky a dosahují délky 120 až 220 centimetrů a hmotnosti 55 až 150 kilogramů.

Český název lama odpovídá dvěma taxonomickým rodům Lama a Vicugna, česky též vikuňa. Oba rody patří do čeledi velbloudovití (Camelidae), podřádu mozolochodci (Tilopoda), řádu sudokopytníci (Artiodactyla) a třídy savci (Mammalia).

V současnosti jsou uznávány dva druhy v rodu Lama

a dva druhy v rodu Vicugna

U druhu guanako byly původně rozlišovány čtyři poddruhy, genetické studie z počátku 21. století však zredukovaly počet subspecií pouze na dvě:[1]

  • Lama guanicoe subsp. guanicoe (Müller, 1776)
  • Lama guanicoe subsp. cacsilensis (Lonnberg, 1913)

Druh vikuňa se rovněž člení na dvě subspecie:[2]

  • Vicugna vicugna subsp. vicugna (Molina, 1782)
  • Vicugna vicugna subsp. mensalis (Thomas, 1917)

Všechny lamy mají 74 chromozomů, proto se mohou mezi sebou křížit. Mezidruhové křížení se nevyskytuje ve volné přírodě, dochází k němu pouze při chovu. Nejobvyklejší kříženci jsou lama krotká × alpaka, kteří se nazývají huarizo. Kříženci alpaka × vikuňa jsou nazýváni pakovikuňa a kříženci lama krotká × vikuňa jsou zváni lamovikuňa. Za nejlepší křížence se považuje pakovikuňa. Pakovikuni, které byly vypuštěny do volné přírody, nebo utekly z farem v okolí jezera Titicaca, se volně kříží a vznikají tak nové variety. Wari neboli huarizo jsou indiánskými pastýři dále rozdělovány na llamawari (tedy podobní lamě) a pacowari (podobný alpace). Oba typy spojují nežádoucí fenotypové vlastnosti. Všechny druhy se mohou mezi sebou křížit a všichni kříženci jsou neplodní.[zdroj?]

Morfologie

[editovat | editovat zdroj]

Lamy mají rakovité chodidlo, opatřené mozolovitými polštáři, které jim umožňují snadný pohyb na písčitém a hrubém terénu a strmých skalách. Kopýtko mají na konečném článku prstu. Postranní prsty zmizely. Jsou to mimochodníci, tzn. vykračují oběma pravýma/levýma nohama.

Horní pysk je rozdělen, spodní řezáky jsou velmi ostré a stále dorůstají. Utváření pysků umožňuje spásání krátkých a tvrdých travin. Mají třídílný žaludek.

Srst je velmi hustá a zajišťuje účinnou ochranu proti nízkým teplotám ve vysokých výškách. Barva srsti je přizpůsobena prostředí.

Počet červených krvinek dosahuje 14 mil. v 1 mm³ a funguje jako kompenzační mechanismus nízkého tlaku vzduchu ve vysokých výškách. Větší je i srdce.

Domestikace a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Velbloudovití pochází ze Severní Ameriky. Žili zde v pliocénu, tedy před 40–50 miliony let. Před 3 miliony let se velbloudi přesunuli do Asie a lamy do Jižní Ameriky.[zdroj?]

Předkem dnešních lam je rod Pliarchenia, nalezený v Severní Americe a starý 9–11 milionů let. Z Pliauchenia se vyvíjí Hemiauchenia a tito se přesouvají do Jižní Ameriky na přelomu pliocénu a pleistocénu. Zhruba před 2 miliony let vznikají z Hemiauchenia guanako a vikuňa. Před 10 tisíci lety zmizeli Lamini z místa svého původu.

Hemiauchenia macrocephala je lama nalezená na Floridě. Pochází z pozdního pleistocénu. Byla dlouhonohá a měla až dva metry v kohoutku. V Kalifornii se našly její fosilní otisky nohou.

Lamy byly domestikovány Inky na pláních okolo jezera Titicaca, nebo na altiplanu Junín. Domestikace začala před 5 000 lety. Přičemž s prvními domestikačními praktikami se setkáváme před 4800–4100 lety. Avšak domestikace alpaky se neuskutečnila dříve než r. 500 př. n. l. Domestikovaní camelidi byli integrální součástí ekonomických, sociologických a náboženských aktivit předincké a incké civilizace. Inkové využívali camelidy jak domestikované, tak divoké. Tento vynikající řídící systém zmizel s příchodem španělských conquistadorů. První španělští dobyvatelé Peru potlačili nejen lid této země, nýbrž také místní camelidy. Veškerý řídící systém a techniky chovu vyvinuté Inky byly ignorovány a stáda prudce degenerovala a vbrzku hrozilo vyhynutí zvířat. V tomto stadiu si koloniální úřady uvědomily toto nebezpečí a vydaly nařízení vedoucí k ochraně zvířat. Brzo po zavedení republikánského systému byla učiněna zákonná opatření zakazující lov, využívání a export. V r. 1917 byla založena ústřední výzkumná stanice v Peru, nazvaná La Granja Modelo del Puno, a v r. 1950 další stanice La Raya ve vysokých horách. V Bolívii byl učiněn pokus ustavit podobný ústav v Oruro.

Užitkové vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Primárním produktem, který poskytují je vlna. Jedná se především o vlnu alpak, lam krotkých a vikuň. Vlna lam je obecně považována za velmi kvalitní, přičemž vlna vikuň je považována za nejlepší na světě. Mezi alpakami má lepší vlákno plemeno Huacaya a u lam krotkých Chaku. S tímto produktem se obchoduje po celém světě a vyrábí se z něho řada textilních výrobků. Rouno se hodnotí z řady hledisek. Zejména barva, hrubost, vlnatost a z které části zvířete je, tedy z které krajiny.

Dále se využívají na maso, jehož nutriční hodnota je velmi vysoká v porovnání s ostatními druhy.

Kůže a kožešina, má velké uplatnění v kožedělném průmyslu a výrobě uměleckých a náboženských předmětů. Jako velký problém v poslední době vyvstal lov mladých guanako a vikuň pro kožky a cenné rouno. Ten se daří v poslední době potlačit.

Dalším cenným materiálem, který lamy produkují, je jejich bobovitý trus, který se používá jako hnojivo nebo po vysušení jako palivo. Lamy nezanechávají výkaly roztroušeně v prostoru, ale v rámci stáda se instinktivně vyprazdňují jen na určitých místech, kterým se pak při pastvě vyhýbají. Toho se využívá v chovatelské praxi. Trusem se natírají stromy a chrání se tak proti okusu, protože se Lamini tomuto místu zdaleka vyhnou. Navíc trus na andském Altiplanu větry vysuší a odstraní množství nadměrných pachů.

Lama (krotká) se také díky své velikosti a síle používá k dopravě materiálů nebo na ní jezdí mladí domorodci. Denně je schopna ujít až několik kilometrů s nákladem kolem 40 kg. K nošení se většinou používají kastrovaní samci.

V poslední době se s chovem těchto zvířat mimo Jižní Ameriku objevují i jiná využití. Chovají se za účelem plemenitby i výzkumu. Dále se objevuje ekologické hledisko, kdy při spásání porostu mohou provádět šetrnou údržbu krajiny, stejně tak jako je tomu u ovcí a koz. Zejména ve Spojených státech a Velké Británii se uplatňují v agroturistice a nahrazují místo psa domácího mazlíčka i hlídače. Jelikož jsou učenlivé a (při správné výchově) přátelské, učí je jejich majitelé řadě úkonů, které by pes nezvládl. V neposlední řadě se používají jako studijní materiál ve školách, přírodovědných klubech a zoologických zahradách. V nedávné době asistují i při tzv. zooterapii (psychoterapie pomocí zvířat).

Lamy venku

[editovat | editovat zdroj]

Chov alpak a lam krotkých je důležitou ekonomickou aktivitou pro obyvatelstvo Vysokých And především Peru a Bolívie a v menší míře Argentiny, Chile a Ekvádoru. Odhaduje se, že okolo 500 000 vesnických rodin z andského regionu je závislých na chovu jihoamerických velbloudovitých nebo požívají jejich produkty.

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Lamy žijí ve stádech, kde je jeden samec na 7–10 samic. Samice dospívají ve dvou letech, samci ve dvou a půl. Samice má dělohu se dvěma rohy. K reprodukci dochází přirozeně v zimě (prosinec–únor), ale mohou otěhotnět kdykoli. Doba březosti je zhruba kolem jednoho roku. K ovulaci dochází stimulací koitem, který se odehrává vleže. Plod se vyvíjí v levém děložním rohu. Z jednoho těhotenství vzniká zpravidla 1 mládě (zcela výjimečně dvě), které se obvykle rodí ráno. Mláďata se rodí dobře vyvinutá, prakticky ihned se zkouší postavit na nohy a po 1–2 hodinách po porodu jsou schopna následovat matku a pít mlezivo. Lamy umí do jisté míry ovládat svůj čas porodu, takže ho mohou oddálit např. v případě nepříznivého počasí. Pro zdárný odchov je nutné, aby samice nebyla ve stresu a měla odpovídající výživu.

Lamy mají výrazně definovanou sociální strukturu a hierarchii. Ohrožení řeší primárně útěkem, ale v případě nutnosti bojují všemi končetinami (dupání, kopání) a zuby, a mohou způsobit i nebezpečná zranění. Podobně jako velbloudi s vysokou přesností plivají žaludeční tráveninu. Konkurenční samci spolu bojují o pozici ve stádě (za tím účelem jim rostou tzv. bojové zuby).

Lamy jsou velmi zvědavé a nebojácně zkoumají neznámé objekty. V noci spí, pasou se během dne a přežvykují odpoledne a navečer. Používají několik druhů zvuků, včetně specifického poplašného volání. Odpočívají, kálejí a spí na určitých místech, na kterých se nepasou. Také mají místa, kde se válejí v prachu, čímž si čistí srst.

Lamy mimo Jižní Ameriku

[editovat | editovat zdroj]

Alpaky byly v 70. letech poprvé dovezeny do Severní Ameriky. V počátcích se při chovu lam v cizím prostředí objevovaly neúspěchy, ale postupnými zkušenostmi se je daří překonávat a lamy se chovají po celém světě. Zejména v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v zemích EU.

Nejrozšířenějšími druhy chovanými mimo Jižní Ameriku jsou alpaka a guanako. Početné chovy alpak jsou v Německu, a to zejména jako zdroj vlny a chutného masa.[zdroj?].

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lamas (Gattung) na německé Wikipedii.

  1. BALDI, R. B.; ACEBES, P.; CUÉLLAR, E.; FUNES, M.; HOCES, D.; PUIG, S.; FRANKLIN, W. E. Lama guanicoe [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016-02-03 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LICHTENSTEIN, G.; BALDI, R.; VILLALBA, L.; HOCES, D.; BAIGÚN, R.; LAKER, J. Vicugna vicugna [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2008-06-30 [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHRADSKÝ, František. Místní plemena domácích zvířat tropů a subtropů. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0742-3, EAN 9788020007421.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]