čepel

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech

[edit]
Czech Wikipedia has an article on:
Wikipedia cs

Etymology

[edit]

Inherited from Proto-Slavic *čepelъ.[1]

Pronunciation

[edit]
  • IPA(key): [ˈt͡ʃɛpɛl]
  • Audio:(file)

Noun

[edit]

čepel f

  1. blade (sharp-edged or pointed working end of a tool or utensil)

Declension

[edit]

References

[edit]
  1. ^ Trubachyov, Oleg, editor (1977), “*čepelъ/*čepelь/*čepela”, in Этимологический словарь славянских языков [Etymological dictionary of Slavic languages] (in Russian), numbers 4 (*čaběniti – *děľa), Moscow: Nauka, page 54

Further reading

[edit]
  • čepel”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
  • čepel”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
  • čepel”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
  • čepel” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2024, slovnikcestiny.cz