ukončit

From u- +‎ končit.

• IPA^(key): [ˈukont͡ʃɪt]

• Audio:

  (file)

ukončit pf (imperfective ukončovat)

1. to stop, to terminate (to bring to an end) (emphasizes the process of ending, less abrupt than skončit)

   Antonym: zahájit

   Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají. ― Please finish getting on and off; the doors are closing.

   Ta procedura musí být ukončena rychle a čistě. ― This procedure must be finished quickly and cleanly.

• “ukončiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ukončiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ukončit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)