From Wiktionary, the free dictionary
Inherited from Old Czech čstíti, from Proto-Slavic *čьstiti.
ctít impf (perfective poctít)
- (transitive) to honor (to show respect)
- (transitive) to honor (to conform to)
Conjugation
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ctít. |
|
| Transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
ctě |
—
|
| feminine + neuter singular
|
ctíc |
—
|
| plural
|
ctíce |
—
|
- “ctíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “ctíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “ctít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
