From Wiktionary, the free dictionary
Inherited from Old Czech mračiti, from Proto-Slavic *morčiti.
- IPA(key): [ˈmrat͡ʃɪt]
- Hyphenation: mra‧čit
mračit impf (perfective zamračit)
- (reflexive with se) to frown
Conjugation
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mračit. |
|
| Transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
mrače |
—
|
| feminine + neuter singular
|
mračíc |
—
|
| plural
|
mračíce |
—
|
- “mračiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “mračiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “mračit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
