hovor
hovor (Tschechisch)
BearbeitenSubstantiv, m, hart, unbelebt
BearbeitenSingular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | hovor | hovory |
Genitiv | hovoru | hovorů |
Dativ | hovoru | hovorům |
Akkusativ | hovor | hovory |
Vokativ | hovore | hovory |
Lokativ | hovoru | hovorech |
Instrumental | hovorem | hovory |
Worttrennung:
- ho·vor
Aussprache:
- IPA: [ˈɦɔvɔr]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] mündliche Kommunikation zwischen zwei oder mehreren Menschen: Gespräch, Aussprache
- [2] Kommunikation wie unter [1], per Telefon: Gespräch, Anruf
Synonyme:
Gegenwörter:
- [1] mlčení
Verkleinerungsformen:
- [1, 2] hovorek
Beispiele:
- [1] Hovor vázl a měla jsem dojem, že mi chce něco důležitého říci.
- Das Gespräch stockte und ich hatte den Eindruck, dass er mir etwas Wichtiges sagen will.
- [2] Dokončil hovor a zavěsil.
- Er beendete das Gespräch und legte auf.
Charakteristische Wortkombinationen:
- [1, 2] hovor s někým (Gespräch mit jemandem), hovor o někom/něčem (Gespräch über jemanden/etwas)
- [1, 2] vést, končit/ukončit hovor (ein Gespräch führen, beenden); pustit se do hovoru (ein Gespräch anfangen)
- [2] služební, telefonní hovor (Dienstgespräch, Telefongespräch); odchozí, příchozí hovor (abgehender, ankommender Anruf)
Wortbildungen:
Übersetzungen
Bearbeiten [1] mündliche Kommunikation zwischen zwei oder mehreren Menschen: Gespräch, Aussprache
|
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „hovor“
- [*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „hovor“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „hovor“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „hovor“
- [1, 2] centrum - slovník: „hovor“