supinum

• IPA: [sʊpiːnʊm]

• su-pi-num

Převzato z latinského supinum, to z latinského přídavného jména supinus („obrácený vzhůru“); motivace názvu je nejasná.

• rod střední

1. neurčitý tvar slovesa vyjadřující děj či stav, který je účelem nějakého pohybu; vyskytuje se jen v některých jazycích
   • Ve většině slovanských jazyků supinum zaniklo a bylo nahrazeno infinitivem, zachováno zůstalo ve slovinštině a dolnolužické srbštině.

1. tvar slovesa

   • angličtina: supine
   • bulharština: супин m
   • finština: supiini
   • francouzština: supin m
   • islandština: sagnbót ž
   • latina: supinum s
   • němčina: Supinum s
   • nizozemština: supinum m
   • slovenština: supínum s
   • slovinština: namenilnik m
   • švédština: supinum c

Z latinského přídavného jména supinus („obrácený vzhůru“); motivace názvu je nejasná.

• rod střední

1. supinum
   • Supinum modus verbi est. Indicat intentionem vel solutionem actus animo agitati.

• IPA: [sɵpˈiːnˌɵm]

Převzato z latinského supinum, to z latinského přídavného jména supinus („obrácený vzhůru“); motivace názvu je nejasná.

• rod společný

1. supinum
   • I meningen ”Hunden sägs ha jagat älgen in i skogen” är ”jagat” aktiv form av supinum. – Ve větě „Hunden sägs ha jagat älgen in i skogen“ je „jagat“ aktivní formou supina.

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2010-12-17]. Heslo supinum.
• Félix Gaffiot, Dictionnaire latin français, Hachette, 1934 (supinum)

•   Článek Supinum ve Wikipedii