[go: up one dir, main page]

portugalština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [oʊ̯ˈviɾ]

etymologie

editovat

Přes staroportugalské * ouvyr, oyr z latinského audīre. Srovnej např. francouzské ouïr či španělské oír.

sloveso

editovat
  • pravidelné
  • tranzitivní

časování

editovat
kategorie tvar
infinitiv ouvir
průběhový čas ouvindo
příčestí minulé ouvido


způsob oznamovací
jednotné množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas ouço ouves ouve ouvimos ouvis ouvem
souminulý čas ouvia ouvias ouvia ouvíamos ouvíeis ouviam
minulý čas dokonavý ouvi ouviste ouviu ouvimos ouvisteis ouviram
budoucí čas ouvirei ouvirás ouvirá ouviremos ouvireis ouvirão
podmiňovací ouviria ouvirias ouviria ouviríamos ouviríeis ouviriam


způsob spojovací
jednotné množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas ouça ouças ouça ouçamos ouçais ouçam
souminulý čas (ra) ouvira ouviras ouvira ouviéramos ouvirais ouviran
souminulý čas (se) ouvisse ouvisses ouvisse ouvíssemos ouvísseis ouvissem
budoucí čas ouvire ouvires ouvire ouviéremos ouvireis ouviren


způsob rozkazovací
jednotné množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
kladný ouve ouça ouçamos ouçais ouçam
záporný não ouças não ouça não ouçamos não ouçáis não ouçam

význam

editovat
  1. slyšet
    • O quê? Não ouço bem. Há aqui muito barulho. – Cože? Neslyším dobře, je tu moc hluku.
    • No barco, durante a viagem, conheci um homem interessantíssimo, de quem o teu avô até agora não quer nem ouvir. – Na lodi během cesty jsem se seznámila s velmi zajímavým mužem, o kterém tvůj dědeček ještě dodnes nechce ani slyšet.[1]
  2. poslouchat, uposlechnout
  3. poslechnout si, poslouchat

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Jaroslava Jindrová, Ludmila Mlýnková, Eva Schalková: Portugalština, Praha 2001, ISBN 80-85927-94-2, str. 215