[go: up one dir, main page]

Možná hledáte Krk nebo KRK.

čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • krk

etymologie

editovat

Polské kark, srbochorvatské dialektové krk. Praslovanské *kъrkъ souvisí se sanskrtským kŕ̥kāta- téhož významu i galorománským cricon 'hrdlo', východiskem je indoevropské *kr̥ko- 'krk' od *(s)ker-k- 'točit, kroutit' . Podobná motivace je i u jiných indoevropských názvů krku – srov. srbochorv. a slovinské vrât (srovn. vrtět či německé Hals, latinské collum z indoevropského *kwel- 'točit, kroutit'.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ krk krky
genitiv krku krků
dativ krku krkům
akuzativ krk krky
vokativ krku krky
lokál krku krcích
instrumentál krkem krky

význam

editovat
  1. část těla některých živočichů spojující hlavu s trupem
    • Žirafy mají dlouhé krky.
  2. část většiny strunných hudebních nástrojů sloužící jako podpora strun
    • Harfa má krk odlišné stavby.
  3. (přeneseně, v plurálu) děti
    • Živím pět hladových krků.
  4. (expresivně) život
    • Dal bych za to krk, že je to pravda.

překlady

editovat
  1. část těla
  2. část nástroje

synonyma

editovat
  1. dítě, děcko
  2. hlava

související

editovat

fráze a idiomy

editovat

sloveso

editovat

význam

editovat
  1. (v obecném jazyce) třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu a příčestí činné slova krknout, nářeční obdoba tvaru krkl
    • Flašku vzal, vypil, a krk' si – a náhle byli v Podlesí.
    • Pardon, krk' jsem si.

synonyma

editovat
  1. říh

varianty

editovat
  1. krknul

citoslovce

editovat

význam

editovat
  1. vyjadřuje zvuk krkání
    • Krk, ozvalo se jen co dopil pivo.
  2. vyjadřuje hlas krkavce

synonyma

editovat
  1. říh

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „krk“, s. 313.

externí odkazy

editovat
  •   Článek Krk ve Wikipedii
  •   Téma Krk ve Wikicitátech