dvojtečka

• IPA: [ˈdvɔjtɛt͡ʃka]

• dvoj-teč-ka

Spojením číslovky dvě, dva a substantiva tečka.

• rod ženský

1. interpunkční znaménko tvořené dvěma tečkami nad sebou umístěnými na straně (většinou pravé) posledního slova, uvádějící přímou řeč nebo nějaký výčet
   • Před uvozovkami přímé řeči může kromě dvojtečky stát např. také čárka.
2. (nesprávně:) diakritické znaménko tvořené dvojtečkou (1) nad písmenem, totiž ležaté

1. interpunkční značka

   • angličtina: colon
   • francouzština: deux-points m
   • italština: due punti m
   • maďarština: kettőspont
   • němčina: Doppelpunkt m
   • polština: dwukropek m
   • ruština: двоеточие s
   • řečtina: άνω και κάτω τελεία ž
   • slovinština: dvopičje s
   • španělština: dos puntos
2. —

1. —
2. trema, rozlučník; přehláska, umlaut

• tknout
• tečka
• tečna
• tečkovaný
• vytečkovat
• týkat se
• vytknout
• protknout

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-02-11]. Heslo dvojtečka.

•   Článek Dvojtečka ve Wikipedii