de

• IPA: [dɛ]

• de

1. (v obecném jazyce) jde
   • „Nehádejte se, chlapi,“ řekl Přema. „De vo to, jestli tam máme jít, nebo né.“^[1]

1. ISO 639-1 kód němčiny

1. deu, ger

• IPA: [di], [d̥i]

• osobní
• ukazovací

1. oni, ony, ona (3. osoba množného čísla)
2. ti, ty, ta (3. osoba množného čísla)

1. určitý člen množného čísla obou rodů (ve spojení s přídavnými jmény)

• IPA: [də]
•   de^{? • info}

1. z, ze (materiálu apod.)
2. od, od (místa apod.)
3. vyjadřuje přívlastkový vztah k substantivu, překládá se např. pomocí genitivu nebo příslušným adjektivem

1. en
2. depuis
3. à

• du
• des
• d’

• IPA: [de]

• די

1. vyjadřuje genitivní vazbu

• s ablativem

1. o
   • Magister de proeliis narrat. – Učitel vypráví o bitvách.

• IPA: [də],   de^{? • info}

1. (ten)/(ta)/(ty)
   • De wind waait heftig. – Vítr prudce fouká.

• IPA: [de]

Z latinského de

1. užívá se k vyjádření přívlastku neshodného
   • palabra de un caballero, palabra de honor – slovo kavalíra, čestné slovo
   • campamento de verano – letní tábor
   • la sangre de los inocentes – krev nevinných
   • hijo de puta – zkurvysyn
   • los secretos del gobierno injusto – tajemství nespravedlivé vlády
2. z; (ale užíváno za vlastněnou věcí a před vlastníkem)
   • Constitución española de 1812 – Španělská ústava z (roku) 1812
   • la cola del perro – psí ocas^[2]
3. z (ve významu odkud)
   • Soy de España – Jsem ze Španělska
4. vyjádření příčiny
   • Él murió de hambre – Umřel hlady

• del

• Portugalsko: IPA: [dɨ]
• Brazílie: IPA: [dʒɪ]

1. z

• IPA: [deː], (hovorově) [diː, dɔmː]

• (hovorově) dom

• ukazovací; osobní
• rod společný i střední
• Podrobnosti najdete na Wikiknihách.

1. ti, ty, ta (3. osoba množného čísla)
2. oni, ony, ona (3. osoba množného čísla)

^*varianta přípustná hovorovém stylu

• de här, de där

• Podrobnosti najdete na Wikiknihách.

1. určitý člen v množném čísle obou rodů (pouze ve spojení s přídavnými jmény)
   • de stora husen – (ty) velké domy

• den, det