budiž

• IPA: [bʊɟɪʃ]

• bu-diž

1. (archaicky) třetí osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa být
   • Chvála věčná budiž Tobě, Bože věčný, v každé době!^[1]
   • Budiž Ti země lehká.
2. (archaicky) zesílený tvar druhé osoby jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa být^[2]
   • Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k dobrému, což jsem pak koli činil při lidu tomto.^[3]

1. —
2. buď

• buďtež

Tvar imperativu slovesa být (považován za archaismus) ustrnul do podoby částice – doslova „ať je (tomu tak)“.^[2]

1. částice připouštění
   • Chceš jet na výlet? Tak tedy budiž.
2. částice přisvědčení
   • Mohu jít s vámi? – Budiž.

1. třebas, buďsi, klidně, dobrá, dobře
2. ano, jistě, beze všeho, jo, hm, jasně

1. ne, ani nápad
2. ne, ani nápad