Stomatologie
Stomatologie nebo zubní lékařství je odvětví lékařství, dentální věda (věda o umístění, organizaci, funkci zubů a jejich podpůrných tkání – alveolární kosti, závěsném aparátu, gingivě). Stomatolog / stomatoložka se označuje jako zubní lékař / lékařka (obecně zubař / zubařka) či dentista / dentistka.[1][pozn. 1] Podle českého zákona o vysokých školách je takovému lékaři udělen titul doktor zubního lékařství (ve zkratce MDDr.), dříve dostávali titul doktor všeobecného lékařství (ve zkratce MUDr.). Ve většině zemí musí absolvovat studium na univerzitě (obvykle 4–8 let) a odbornou praxi s pacienty. V Česku je od roku 1992 obor zubní lékařství pětiletý. Zubní lékařství je jediným lékařským oborem majícím specializovanou náplň již od svého počátku. Tento fakt dovoluje koncipovat výuku se zaměřením na výkon odborné lékařské praxe již od prvních ročníků. Po absolvování studia je lékař plně způsobilý k samostatnému výkonu praxe (zákonem č. 95/2004 Sb. a vyhláškou č. 233/2008 Sb.).
Stavovské organizace
editovatZubní lékaři mají v Česku stavovsky dané zastoupení v České stomatologické komoře, nejsou členy lékařské komory ani odborových klubů.[4] Tato komora historicky navazuje na Spolek českých zubních lékařů, který byl založen už v roce 1897 na tehdejší česko-německé Karlo-Ferdinandově universitě v Praze.
Většina zubních lékařů dnes pracuje v nestátních zdravotnických zařízeních. Kvůli demografické křivce je však v roce 2024 nedostatek zubních lékařů v Česku. Dle lednových dat stavovské komory je bez systematické stomatologické péče asi 600 tisíc lidí.[5]
Historie
editovatProto-stomatologie je doložena před více než 10 tisíci let.[6][7]
V současnosti se stává, že stomatologická péče je nadužívána.[8]
Vzdělávání v zubním lékařství
editovatPregraduální o postgraduální vzdělávání zubních lékařů prodělávalo v minulosti různé dílčí změny. Text níže uvádí současný stav.
Pregraduální vzdělávání
editovatOdborná způsobilost k výkonu povolání zubního lékaře se získává absolvováním nejméně pětiletého prezenčního studia v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu Zubní lékařství nebo Stomatologie (pokud byl zahájen nejpozději v akademickém roce 2003/2004).[9] Zubní lékař pracuje v odbornosti 014 - Klinická stomatologie
Postgraduální vzdělávání
editovatSpecializační obory zubního lékařství:
editovatRozšiřují odbornou způsobilost svých absolventů - Ortodoncie: odb. 015, Orální a maxilofaciální chirurgie: odb. 605. Jsou zakončeny atestační zkouškou.
- Orální a maxilofaciální chirurgie
- Klinická stomatologie
- Ortodoncie
Systém celoživotního vzdělávání zubních lékařů organizovaný Českou stomatologickou komorou (ČSK)
editovatKaždý zubní lékař má povinnost se celoživotně vzdělávat. Česká stomatologická komora organizuje systém celoživotního vzdělávání zubních lékařů. Zubní lékař má možnost získat u ČSK "Osvědčení odbornosti" absolvováním některého z předepsaných programů celoživotního vzdělávání. Vydáním osvědčení odbornosti ČSK stvrzuje, že se zubní lékař systematicky více vzdělává v některé části spektra zubního lékařství. Tyto programy jsou zakončené zkouškou u ČSK, ale nerozšiřují odbornou způsobilost.[10] Programy celoživotního vzdělávání zubních lékařů jsou:
- Praktický zubní lékař
- Praktický zubní lékař pedostomatolog
- Praktický zubní lékař parodontolog
- Praktický zubní lékař stomatochirurg
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ V češtině byl dříve význam slov dentista či dentistka jiný.[2] Označovaly se tak osoby vyučené v oboru jako zubní laborant / laborantka. V rozporu s obecným míněním nebyl dentista zubní lékař, byť mohl pracovat po studiu na vysoké škole v zubní ordinaci, tak řadu výkonů neměl povoleno vykonávat. Dentista – zubní technik – byl zdravotnický pracovník bez vysokoškolského vzdělání provádějící běžné ošetření chrupu, ve světě se nicméně pod ekvivalentním označením (dentist) zpravidla rozumí zubní lékař.[2] Dentista mohl provádět: „činnost preventivní, konzervační a protetické ošetření chrupu, jednoduchá extrakce zubů a kořenů a ošetření chronických zánětů dásní,“ k ostatním činnostem, k nimž byl, resp. je, způsobilý zubní lékař podle příslušné legislativy, nebyl dentista oprávněn.[3]
Reference
editovat- ↑ Akademický slovník současné češtiny [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2017–2024 [cit. 2024-06-02]. Heslo dentista. Dostupné online.
- ↑ a b Internetová jazyková příručka, slovníková část, SSJČ [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky [cit. 2019-06-11]. Dostupné online.
- ↑ POLICAR, Radek. Dentista?! [online]. 09-04-2013. Dostupné online.
- ↑ Zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Dostupné online.
- ↑ Zubaři ze zemí mimo EU se mohou snáze uplatnit v Česku, podpořil Senát. Změnu musí potvrdit prezident. iROZHLAS [online]. 2024-05-29 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online.
- ↑ YIRKA, Bob. Ancient teeth offer evidence of Ice Age dentistry. phys.org [online]. 2017-04-10 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PAZDERA, Josef. Kamenozubařina. osel.cz [online]. 2017-04-12 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online.
- ↑ HOLDEN, Alexander. Do I really need this crown? Dentists admit feeling pressured to offer unnecessary treatments. medicalxpress.com [online]. 2020-11-02 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře [online]. MZČR, 2010-05-05 [cit. 2019-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-02.
- ↑ Systém vzdělávání [online]. Česká stomatologická komora, 2016-10-31. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Související články
editovatExterní odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu stomatologie na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo stomatologie ve Wikislovníku
Kniha Kovy ve stomatologické protetice ve Wikiknihách