Zahrada Eden
Zahradu Eden (hebrejsky גַּן עֵדֶן, Gan Eden, arabsky جنة عدن, Jannat ‘Adn), jinak též Rajskou zahradu, popisuje kniha Genesis jako místo, ve kterém žili Adam a Eva od svého stvořeni Hospodinem až do svého vyhnání.[1]
Poloha
editovatKniha Genesis neudává žádné informace o poloze zahrady, kromě toho, že se nachází na východě.[2] Rabínský překlad Efraima Sidona popisuje zahradu následovně:
| „ | K zavlažování prýští z Edenu proud a rozděluje se odtud ve čtyři hlavní. Jméno jednoho je Píšon, toť ten, jenž obtéká celou zemi Chavila, kde je to zlato. Zlato oné země je dobré, je tam i křišťál a onyxový kámen. Jméno druhé řeky je Gíchon, ten, jenž obtéká celou zemi Kuš. A jméno třetího je Chidekel, ten protéká východně od Ašuru, a čtvrtý proud je Frat. | “ |
| — Genesis 2:10-14[3] | ||
Židovská tradice ztotožňuje řeku Píšon s Gangou, Gíchón s Nilem, Chidekel s Tigrisem a Frat s Eufratem.[4]
Interpretace
editovatJako synonymum Edenské zahrady je často používáno slovo Ráj (hebrejsky פרדס, Pardes) nebo francouzsky Paradis ze staroíránského pairi „okolo“ a -diz „vytvořit“, tedy ohrada, zahrada.
Někdy bývá Eden považován za království řízené Bohem.
Eden v umění
editovatNejčastěji ztvárňované motivy zahrady Eden jsou Stvoření Evy z Adamova žebra, Had nabízející plod ze stromu poznání Evě, prvotní hřích a vyhnání z ráje. V Edenu se odehrává většina děje epické básně Ztracený ráj (John Milton). Scéna ze zahrady je vyobrazena i na stropě Sixtinské kaple (Michelangelo Buonarroti).
Reference
editovat- ↑ NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. S. 37.
- ↑ Gn 2, 8 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 2, 10–14 (Kral, ČEP)
- ↑ BIN GORION, Micha Josef. Żydowskie legendy biblijne. Katowice: KOS, 2009. ISBN 978-83-7649-003-8. S. 39.
Související články
editovatExterní odkazy
editovatGalerie Zahrada Eden na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Eden ve Wikislovníku