Wimbledon 2011

 

125. ročník grandslamu zaznamenal otevření dvou nových travnatých tenisových dvorců. Úvodní den turnaje byly do provozu uvedeny nové dvorce č. 3 a č. 4, a to za přítomnosti Prince Edwarda, vévody z Kentu, prezidenta oddílu All England Lawn Tennis and Croquet Club, který na památku této události odhalil pamětní desku.^[1] Soutěže turnaje se konaly na 19 kurtech, dalších 22 dvorců z celkového počtu 49 bylo využito pro trénink. Základní kapacita diváků se tak zvýšila o jeden tisíc na 38 500 osob.^[2][3] Kvalifikace všech soutěží byly hrány na kurtech Bank of England Sports Ground v Roehamptonu.^[3] Hrálo se se na trávě typu Perennial Ryegrass sestřižené do výšky 8 mm.^[4] Sponzorem tohoto grandslamu se poprvé stala společnost Sony. Firmy Jacob's Creek a Lavazza nahradily Blossom Hill a Nescafe jako oficiální sponzoři v dodávce turnajového vína a kávy.^[5]

V roce 2011 se uskutečnil 125. ročník grandslamu založeného roku 1877, který se nekonal v obdobích 1915–1918 a 1940–1945, kdy probíhaly první a druhá světová válka. Na počest tohoto výročí se konala řada projektů.

 

Nejdéle běžící televizní pořad pro děti na světě Blue Peter vysílal druhé pondělí z Wimbledonu zvláštní program mapující jeho minulost, současnost i budoucnost. Místní muzeum All England Clubu představilo novou výstavu, která pojednávala o frontě každoročně čekajících návštěvníků na zakoupení lístků.^[6] Kromě toho byla vydána edice licenčních obchodních log „125“, která byla také na uniformách sběračů míčků. Boty, které poskytuje firma Fila, také obsahovaly logo „125 years“, stejně tak jej nesly oficiální míčky od společnosti Slazenger. Šampaňské Lanson, které se podávalo, mělo logo vyražené na lahvích.^[7]

Bankovní dům HSBC řídil hlasování na oficiálních webových stránkách Wimbledonu na téma deseti největších věcí turnaje, a to čehokoli od tenisových osobností až po nejlepší finále.^[8] Banka se také spojila s ústavem Sports Technology Institute na Loughborough University, aby vytvořily předpověď jak se bude tenis vyvíjet v následujících dvaceti pěti letech do roku 2036, kdy proběhne 150. ročník a uplyne 100 let od triumfu dosud posledního britského mužského vítěze ve dvouhře Freda Perryho.^[9]

 

V mužské dvouhře zvítězil Novak Djoković, když ve finále přehrál Rafaela Nadala. Získal tak první titul ve wimbledonu a celkově třetí z dvouhry grandslamu. Finálová účast mu zajistila posun na první místo žebříčku ATP, kde vystřídal finálového soupeře Nadala, čímž se stal prvním srbským tenistou na pozici nejlepšího mužského tenisty světa.

V ženské dvouhře vyhrála Češka Petra Kvitová a získala tak první grandslamový titul v kariéře. Na žebříčku WTA postoupila o jednu pozici na sedmé místo.

V mužské čtyřhře získala titul americká dvojice dvojčat Boba a Mika Bryanových. Jedná se o jejich druhé vítězství ve Wimbledonu (předchozí výhra v roce 2006) a celkově jedenáctý grandslamový triumf v mužské čtyřhře.

V ženské čtyřhře zvítězil česko-slovinský pár Květa Peschkeová a Katarina Srebotniková. Pro obě hráčky se jedná o premiérový grandslamový titul v ženské čtyřhře. Obě hráčky se po turnaji poprvé posunuly na první misto žebříčku WTA ve čtyřhře jako deblové světové jedničky, když měly obě stejný počet bodů i odehraných turnajů.

Ve smíšené čtyřhře vyhrál česko-rakouský pár Iveta Benešová a Jürgen Melzer, čímž získali první grandslamový titul v soutěži mixu. Pro Melzera se jedná celkově o třetí wimbledonský titul, když zde v minulosti vyhrál singla juniorky a loňský ročník mužské čtyřhry.

•  
  Novak Djoković
  mužská dvouhra
•  
  Petra Kvitová
  ženská dvouhra
•  
  Bob Bryan
  mužská čtyřhra
•  
  Mike Bryan
  mužská čtyřhra
•  
  Květa Peschkeová
  ženská čtyřhra
•  
  Katarina Srebotniková
  ženská čtyřhra
•  
  Jürgen Melzer
  smíšená čtyřhra
•  
  Iveta Benešová
  smíšená čtyřhra

Čeští tenisté se podíleli na výhře ve třech hlavních soutěžích z pěti – Petra Kvitová triumfovala v ženské dvouhře, Květa Peschkeová v ženské čtyřhře a Iveta Benešová ve smíšené čtyřhře.

V chlapecké juniorce se Jiří Veselý spolu s Britem Oliverem Goldingem probojovali do finále, v němž podlehli turnajovým dvojkám britsko-chorvatské dvojici George Morgan a Mate Pavić.

Ve čtyřhře ženských legend zopakoval pár Lindsay Davenportová a Martina Hingisová finálovou výhru z French Open 2011, když zdolal dvojici Martina Navrátilová a Jana Novotná po setech 6–4 a 6–4. Kromě Davenportové se všechny zbývající hráčky narodily na území bývalého Československa.

• Nejvíce es:   Jo-Wilfried Tsonga – 108 /   Sabine Lisická – 44;
• Nejrychlejší podání:   Andy Roddick – 230 km/h /   Sabine Lisická – 199 km/h;
• Nejvíce dvojchyb:   Jo-Wilfried Tsonga – 27 /   Maria Šarapovová – 38;
• Nejlepší procentuální úspěšnost prvního podání:   Ernests Gulbis – 76 % /   Monica Niculescuová – 88 %
• Nejvíce proměněných brejkbolů:   Novak Djoković – 35 /   Petra Kvitová a   Maria Šarapovová – 33^[10]

Petra Kvitová se umístila ve statistice es na 3. místě s 36 zásahy.

  Luke Saville –   Liam Broady 2–6, 6–4, 6–2^[11]

  Ashleigh Bartyová –   Irina Chromačovová 7–5, 7–6^(7–3)

  George Morgan /   Mate Pavić –   Oliver Golding /   Jiří Veselý 3–6, 6–4, 7–5

  Eugénie Bouchardová /   Grace Minová –   Demi Schuursová /   Tang Haochen 5–7, 6–2, 7–5

  Jacco Eltingh /   Paul Haarhuis –   Jonas Björkman /   Todd Woodbridge, 3–6, 6–3, [13–11]

  Lindsay Davenportová /   Martina Hingisová –   Martina Navrátilová /   Jana Novotná 6–4, 6–4

  Pat Cash /   Mark Woodforde –   Jeremy Bates /   Anders Järryd, 6–3, 5–7, [10–5]

  Maikel Scheffers /   Ronald Vink –  Stéphane Houdet /   Michael Jeremiasz 7–5, 6–2

  Esther Vergeerová /   Sharon Walravenová –   Jiske Griffioenová /   Aniek van Kootová, 6–4, 3–6, 7–5^[12]

Všechny finanční prémie jsou vypláceny v librách (£); částky v soutěžích čtyřher jsou uváděny na pár.

Následující hráči obdrželi od pořadatelů turnaje divokou kartu (Wild Card) do hlavních soutěží:^[15][16]

1.   Arnaud Clément
2.   Daniel Cox
3.   Daniel Evans
4.   Alejandro Falla
5.   Gilles Müller
6.   Dudi Sela
7.   James Ward

1.   Naomi Broadyová
2.   Katie O'Brienová
3.   Eleni Daniilidou
4.   Sabine Lisická
5.   Laura Robsonová
6.   Heather Watsonová
7.   Emily Webleyová-Smithová

1.   Daniel Cox /   James Ward
2.   Jamie Delgado /   Jonathan Marray
3.   Chris Eaton /   Joshua Goodall
4.   Colin Fleming /   Ross Hutchins
5.   Lleyton Hewitt/   Peter Luczak^[17]

1.   Sarah Borwellová /   Melanie Southová
2.   Naomi Broadyová /   Emily Webleyová-Smithová
3.   Anne Keothavongová /   Laura Robsonová
4.   Jocelyn Raeová /   Heather Watsonová

Následující hráči postupují do hlavních soutěží turnaje z kvalifikace:

1.   Andreas Beck
2.   Karol Beck
3.   Ruben Bemelmans
4.   Flavio Cipolla
5.   Frank Dancevic
6.   Kenny de Schepper
7.   Rik de Voest
8.   Martin Fischer
9.   Łukasz Kubot
10.   Lukáš Lacko
11.   Marinko Matosevic
12.   Conor Niland
13.   Édouard Roger-Vasselin
14.   Igor Sijsling
15.   Cedrik-Marcel Stebe
16.   Bernard Tomic

Následující hráči jsou tzv. šťastní prohraní (lucky losers):

1.   Simone Bolelli
2.   Marc Gicquel
3.   Ryan Harrison
4.   Go Soeda
5.   Grega Žemlja

1.   Mona Barthelová
2.   Chang Kai-chen
3.   Vitalija Ďačenková
4.   Misaki Doi
5.   Marina Erakovićová
6.   Irina Falconiová
7.   Camila Giorgiová
8.   Alexa Glatchová
9.   Kristýna Plíšková
10.   Tamarine Tanasugarnová
11.   Lesja Curenková
12.   Aleksandra Wozniaková

Následující hráčky jsou tzv. šťastné prohrané (lucky losers):

1.   Stéphanie Duboisová
2.   Stéphanie Foretzová Gaconová

1.   Karol Beck /   David Škoch
2.   Ryan Harrison /   Travis Rettenmaier
3.   Treat Conrad Huey /   Izak van der Merwe
4.   David Rice /   Sean Thornley

Následující páry jsou tzv. šťastní prohraní (lucky losers):

1.   Leoš Friedl /   David Martin
2.   Alessandro Motti /   Stéphane Robert
3.   Sanchai Ratiwatana /   Sonchat Ratiwatana

1.   Šúko Aojamová /   Rika Fudžiwarová
2.   Vesna Doloncová /   Katalin Marosiová
3.   Lindsay Leeová-Watersová /   Megan Moultonová-Levyová
4.   Urszula Radwańská /   Arina Rodionovová

Následující pár je tzv. šťastný prohraný (lucky loser):

1.   Marina Erakovićová /   Tamarine Tanasugarnová

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2011 Wimbledon Championships na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Wimbledon 2011 na Wikimedia Commons
• (anglicky) www.wimbledon.org