Walter Gotschke
Walter Gotschke (14. října 1912, Horní Benešov – 28. srpna 2000) byl německý malíř a grafik.
Walter Gotschke | |
---|---|
Narození | 14. října 1912 Horní Benešov |
Úmrtí | 28. srpna 2000 (ve věku 87 let) Rangendingen |
Povolání | ilustrátor, malíř a grafik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
První roky
editovatWalter Gotschke se narodil 14. října 1912 jako šesté ze sedmi dětí v rodině kovářského mistra v Horním Benešově, okres Bruntál. Horní Benešov se nacházel v tehdejším rakouském Slezsku, které roku 1918 po první světové válce patřilo k nově vzniklému Československu. Od nejútlejšího dětství kreslil jako posedlý, nejprve zvířata ve svém okolí, od svých jedenácti let pak začal kreslit tehdejší automobily.
V letech 1928–1932 studoval Gotschke architekturu a pozemní stavitelství na odborné škole stavební v Brně, před jejichž branami se roku 1930 konala první Masarykova Grand Prix. V roce 1931 se konal další závod a při té příležitosti vypsala Česká automobilová asociace soutěž o nejzdařilejší reklamní plakát. V této soutěži Gotschke zvítězil a získal tak volný vstup na všechny závody.
Gotschke tvořil své skici a ty byly uveřejňovány v novinách. Po ukončení studia se Walter Gotschke nevěnoval architektuře, ale pracoval jako grafik na volné noze. Na jaře roku 1938, kdy se vyostřila politická situace v Československu a Rakousko bylo připojeno k německé říši, podnikl Gotschke cestu do Německa a snažil se nalézt práci u některé automobilové firmy. Tu získal 1. června téhož roku u firmy Daimler-Benz ve Stuttgartu. Jeho práce spočívala ve vytváření technických výkresů, různých prospektů a značení leteckých a lodních motorů. Koncem roku 1939 se Gotschke oženil s dcerou brněnského profesora Erikou Krohmerovou a společně odcestovali do Stuttgartu. Rok poté vytvořil pro firmu Benz v rámci soutěže kalendář, u jehož výroby použil malířskou techniku s kvašovými barvami, která pro něj zůstala typická až do konce života.
Válečná léta
editovatV roce 1940 byla při reorganizaci výroby pro válečné účely omezena činnost reklamního oddělení firmy Daimler-Benz a Gotschke byl propuštěn. Krátkou dobu pracoval jako grafik na volné noze pro různé časopisy a vydavatelství. V červenci 1941 musel narukovat a byl přidělen do propagandistické jednotky, která sledovala postup tankových divizí při útoku na SSSR. Pro časopis Signal vytvořil řadu kreseb zachycujících boje německých divizí a jejich postup od hranic až k Leningradu. V roce 1942 obdržel Carl Schnebel Preis, udělovanou každoročně v oboru kresby pro válečné zpravodajství. V listopadu 1942 se přesunul Gotschke do Francie, kde mimo jiné zachytil na sérii kreseb potopení části francouzské flotily v přístavu Toulon a demontáž jiných lodí v Marseille.
V roce 1943 nakladatelství A. Daehler-Verlag dodalo z pověření OKH k narozeninám Adolfa Hitlera mapu ruského tažení, která byla doprovázena Gotschkeho kresbami. Ty zaujaly Hitlera natolik, že projevil zájem se s jejich autorem setkat. Gotschke byl tedy z Francie převelen zpět do Německa, k setkání s vůdcem však nikdy nedošlo. Přijal ho pouze generálplukovník Guderian a Gotschke byl přidělen k tankové škole v Postupimi. V roce 1943 se mu narodila druhá dcera (první 1941). Jeho žena Erika byla ale spolu s dětmi evakuována do Karlovic ve Slezsku. Ovšem v lednu 1945 se při požáru obě děti otrávily kouřem. Gotschke pak doprovázel svou ženu do Tyrol. Protože ji chtěl zůstat na blízku, přihlásil se u tamního švábského pěšího pluku. Následně byl pověřen činností lavinové hlídky a vypomáhal zároveň místním sedlákům jako pasák dobytka. Po německé kapitulaci se jako voják dostal do amerického zajateckého tábora. Odtud byl brzy propuštěn. Nemohl se však už vrátit do Sudet a proto si našel nový domov v Tyrolech. Zpočátku sice opět pásl krávy, ale netrvalo dlouho a jeho skici vycházely v Tiroler Tageszeitung.
Automobily
editovatPostupně se opět díky svým pracím prosadil do obecného povědomí a získával nové zakázky. Stěhuje se do Stubaitalu, kde si zřizuje malý ateliér a v únoru 1946 se mu narodí třetí dcera. Pro jeho další práci je důležitý zážitek, kdy v Bregenzu potkal kolonu amerických aut směřujících na slavnosti do Švýcarska. Od roku 1949 opět pracuje převážně pro firmu Daimler-Benz a stěhuje se do Stuttgartu. V roce 1951 pak uveřejňuje v časopise Das Auto článek „Automobilarchitektur – Eine fast zu späte Betrachtung der Formprobleme im Automobilbau“. Předseda Daimler-Benz považoval článek za veřejnou kritiku svých produktů a následně ukončil spolupráci s Gotschkem. Automobilový průmysl však Walter neopustil. Angažoval ho Ford Deutschland jako grafika pro propagaci nového Fordu Taunus M. V další letech pak spolupracoval s firmami MAN, Klockner-Humboldt-Deutz (Magirus Deutz), Kassbohrer, Shell, Maybach, Goodyear, Gulf Benzol, Austin, Ford England, Fiat, Nissan, Marwitz-brillen, Volkswagen, Clymer Publications a mnoha dalšími. V únoru 1955 se mu narodil syn.
Protože od šedesátých let nahrazuje v reklamě kresby fotografie, posouvá se těžiště Gotsckeho práce k ilustracím v motoristických časopisech jako Motor-Revue, ams, Sports-Illustrated, Quattroroute, Road&Track, Automobile Quarterly. V roce 1976 zemřela jeho žena Erika Gotschke na rakovinu žaludku. V roce 1981 si vzal svou neteř Gerhild Drücker. O jeho práce se začali zajímat sběratelé automobilového umění, byly představovány na výstavách a stal se členem Automotive Fine Art Society (AFAS). V osmdesátých letech ho začaly pronásledovat problémy se zrakem a v roce 1985 zcela oslepl. Na počátku devadesátých let se stáhl do ústraní, spolu se svou druhou ženou se odstěhovali na venkov, kde 28. srpna 2000 zemřel.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Gotschke na německé Wikipedii.