Vlhkoměr

Klasická konstrukce vlhkoměru je založena na hygroskopických (schopnost pohlcovat a udržovat vlhkost) vlastnostech lidských vlasů. Ty mění svou délku v závislosti na vlhkosti. Základem přístroje je několik odmaštěných vlasů (nejvhodnější jsou přírodně blonďaté vlasy), které jsou v přístroji napnuty tak, aby k nim měl přístup vzduch, jehož vlhkost měříme. Změna délky vlasů, která činí pro rozsah vlhkosti 0,0–100,0 % asi 2,5 %, je přes pákový převod zobrazována ručičkou přístroje. Pod bodem mrazu dosahuje větší přesnosti než psychrometr. Tento vlhkoměr patří k historicky nejstarším.

Psychrometr funguje na principu porovnání teplot suchého a vlhkého čidla, jejich rozdíl je úměrný relativní vlhkosti.

Elektrolytické vlhkoměry vyhodnocují vzdušnou vlhkost okolního prostředí, která reaguje ve speciálním roztoku s elektrolyticky vylučovanou chemickou látkou. Elektrický náboj prošlý senzorem v tomto uspořádání je úměrný absolutní vlhkosti vzduchu. Tyto vlhkoměry se vyznačují zejména dlouhodobou stabilitou.

Půdní vlhkoměry pracují na různých principech:

• kapacitní vlhkoměr
• odporový vlhkoměr
• TDR (time domain reflectometry) vlhkoměr
• neutronový vlhkoměr
• vlhkoměr s gama zářičem

• Hygrostat

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu vlhkoměr na Wikimedia Commons
•   Slovníkové heslo vlhkoměr ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.